Již krátce po nástupu Adolfa Hitlera k moci začalo v československo-německém pohraničí docházet k incidentům, při nichž nacisté překračovali státní hranice. Nutno podotknout, že se to nedělo vždy ilegálně, jelikož řada obyvatel pohraničí měla v té době oprávnění volně přecházet hranice v rámci tzv. „malého pohraničního styku“.
Útoky nacistů v této fázi obvykle nebyly zaměřeny proti československým institucím, ale především proti příslušníkům levicových stran (sociálním demokratům a komunistům), případně proti uprchlíkům z Říše, usazeným v pohraničí. Tyto útoky mívaly v některých případech tragické následky. Patrně nejznámější je zavraždění profesora Theodora Lessinga v Mariánských Lázních.
Řada konfliktů však měla podstatně banálnější průběh a nezřídka se do nich kromě politických neshod promítaly také osobní spory. Vyšetřování těchto incidentů navíc komplikovala skutečnost, že nezanedbatelné množství německy mluvících obyvatel pohraničí více či méně sympatizovalo s nacisty a znesnadňovalo bezpečnostním orgánům jejich práci. Rovněž mnozí levicoví odpůrci nacismu československým úřadům příliš nedůveřovali.
Podívejme se nyní na jeden z incidentů, k němuž došlo na Kraslicku a jehož podrobný popis se zachoval v korespondenci Zemského četnického velitelství Praha, uložené v Národním archivu.
16. května 1933 okolo čtvrté hodiny ranní se na četnické stanici v Markhausenu objevil místní listonoš Josef Horák, který ohlásil, že byl krátce předtím při návratu z hostince napaden dvěma muži, z nichž jednoho Horák identifikoval jako Emila Künzla z německého Klingenthalu.
Útočníci se pokusili listonoše násilím odvléct přes hranici, nepočítali však s tím, že napadený bude ozbrojen. Horák, který se již v minulosti dostal do několika konfliktů s místními nacisty, u sebe totiž pro všechny případy nosil revolver typu Lefaucheux. Přepadený listonoš tedy vypálil pět ran na výstrahu a dal se na útěk. Když se útočníci vzpamatovali z prvotního překvapení, rozběhli se za Horákem a pronásledovali jej až ke dveřím jeho domu.
Vrchní strážmistr František Vincenci, velitel stanice Markhausen, případ neprodleně oznámil okresnímu četnickému veliteli, poručíku výkonnému Josefu Jarolímkovi. Oba českoslovenští strážci zákona se poté obrátili na německého četnického komisaře Karla Fitze a společně s ním zahájili vyšetřování.
Z dalšího výslechu Josefa Horáka vyšlo najevo, že dotyčný se dostal s Künzlem do sporu již den před pokusem o únos, když se oba náhodně setkali v hostinci „Zur schwarzen Katz“. Horák, který navzdory svému českému původu zastával v Markhausenu post zastupitele za německé sociální demokraty, přišel do hostince v doprovodu místního komunistického předáka, tesaře Jana Bauera. Nacisté z okolí Horákovi i Bauerovi již dříve vyhrožovali zavlečením do Saska a Horák se domníval, že Emil Künzl, československý občan usazený v Německu, proti němu v Klingenthalu štve.
Při náhodném setkání v hostinci Horák Künzla vyzval, aby si dával pozor na jazyk. Když se Künzl tvářil, že neví, o čem je řeč, pohrozil mu Horák, že mu dá pár facek, načež jejich debatu rázně ukončil hostinský Jan Fischer. Později téže noci Horák s Bauerem pokračovali o dalšího hostince, domů však šel každý sám.
Jelikož Horák, bydlící v bezprostřední blízkosti státní hranice, byl již několikrát varován před nebezpečím únosu, raději z opatrnosti mířil ke svému domovu obloukem. Kousek před domem spatřil dvojici postav, přicházejících od hranice, z nichž se vyklubal Künzl s neznámým kumpánem. Pokus o únos se odehrál tak, jak bylo vylíčeno výše.
Horákova manželka Marie, která incidentu přihlížela z okna, potvrdila, že jedním z útočníků byl Künzl. Jako Künzlova společníka četníci identifikovali dalšího československého státního příslušníka, žijícího v Klingenthalu, Alfreda Kunzmanna, údajného člena nacistických polovojenských oddílů.
Během vyšetřování rovněž vyšlo najevo, že německé úřady Horáka podezíraly z ilegální přepravy socialistického a komunistického tisku do Saska. Ostatně i Marie Horáková byla krátce předtím, 13. května 1933, během nákupu v Klingenthalu zadržena a dvě hodiny vyslýchána v souvislosti s údajnou agitační činností svého manžela. Horák měl rovněž údajně vyvěsit v blízkosti hraničního přechodu ceduli, kritizující poměry v nacistickém Německu.
Během vyšetřování na místě činu četníci náhodou narazili na Künzla, mířícího z Klingenthalu přes hranici do Markhausenu, kde prý chtěl sám podat oznámení o svém konfliktu s Horákem. Podle Künzlovy výpovědi jej Horák neoprávněně podezíral z šíření urážek. Po hádce v hostinci prý bývalá číšnice Margareta Liegertová Kïnzla varovala, že si na něho chtějí Bauer s Horákem počkat, takže se Künzl po odchodu obou jmenovaných raději v hostinci zdržel ještě o něco déle.
Liegertová podle své výpovědi slyšela Horáka říkat Bauerovi, že si hodlá něco (či někoho, jak se domnívala) „vypůjčit“, načež Bauer německy prohlásil: „Dneska mu dáme zabrat!“ Svědkyně, která předpokládala, že je řeč o Künzlovi, rovněž viděla, jak Horák cosi ukazuje Bauerovi pod stolem a usoudila, že se jedná o revolver. To Bauer s Horákem popřeli.
Künzl vypověděl, že po odchodu z hostince se před kavárnou Zentral v Klingenthalu sešel s Kutzmannem a společně se vydali k domovu. Úmyslně zvolili delší cestu, aby nemuseli jít kolem Horákovu domu. Cestou narazili na Horáka, stojícího na mostu přes Svatavu na německé straně hranic. Künzl se podle svých slov pokusil listonošovi vysvětlit, že s kolujícími pomluvami nemá nic společného, avšak Horák ihned začal střílet. Skutečnost, že měl Horák roztrženou pláštěnku, Künzl vysvětloval tím, že se listonoše po střelbě pokusil zadržet. Rozhodně však popřel, že by k incidentu došlo před Horákovým domem. Německé orgány poskytly československému četnictvu opis výpovědi Alfreda Kutzmanna (nar. 1913), která v podstatě potvrzovala Künzlovu verzi.
Dochované záznamy neudávají, jak na tato tvrzení reagovali vyšetřovatelé, pravděpodobně si však četníci uvědomili jisté nedostatky Künzlovy výpovědi. Především výrok o náhodném setkání s Horákem u mostu zněl nepříliš věrohodně. Ostatně, co by listonoš dělal uprostřed noci na německé straně hranic? Künzlově teorii navíc odporoval fakt, že na prostranství před Horákovým domem objevili Vincenci s Jarolímkem zřetelné stopy zápasu.
Jelikož existovalo nebezpečí jeho útěku do Saska, byl Emil Künzl 16. května 1933 v 16 hodin, tedy pouhých 12 hodin po nahlášení případu, zatčen a dopraven do vazby k okresnímu soudu v Kraslicích.
Jak lze z výše popsaného případu jasně vidět, ne vždy mohli vyšetřovatelé jasně rekonstruovat průběh událostí. Přestože byl hlavní podezřelý poměrně brzy zadržen, zůstává v celé kauze několik otazníků…
Poznámka: Všechna jména jsou uvedena v podobě, v jaké se objevují v úředních dokumentech. Některá křestní jména byla četníky pravděpodobně počeštěna, zatímco jiná německá křestní jména byla ponechána.
Útoky nacistů v této fázi obvykle nebyly zaměřeny proti československým institucím, ale především proti příslušníkům levicových stran (sociálním demokratům a komunistům), případně proti uprchlíkům z Říše, usazeným v pohraničí. Tyto útoky mívaly v některých případech tragické následky. Patrně nejznámější je zavraždění profesora Theodora Lessinga v Mariánských Lázních.
Řada konfliktů však měla podstatně banálnější průběh a nezřídka se do nich kromě politických neshod promítaly také osobní spory. Vyšetřování těchto incidentů navíc komplikovala skutečnost, že nezanedbatelné množství německy mluvících obyvatel pohraničí více či méně sympatizovalo s nacisty a znesnadňovalo bezpečnostním orgánům jejich práci. Rovněž mnozí levicoví odpůrci nacismu československým úřadům příliš nedůveřovali.
Podívejme se nyní na jeden z incidentů, k němuž došlo na Kraslicku a jehož podrobný popis se zachoval v korespondenci Zemského četnického velitelství Praha, uložené v Národním archivu.
16. května 1933 okolo čtvrté hodiny ranní se na četnické stanici v Markhausenu objevil místní listonoš Josef Horák, který ohlásil, že byl krátce předtím při návratu z hostince napaden dvěma muži, z nichž jednoho Horák identifikoval jako Emila Künzla z německého Klingenthalu.
Útočníci se pokusili listonoše násilím odvléct přes hranici, nepočítali však s tím, že napadený bude ozbrojen. Horák, který se již v minulosti dostal do několika konfliktů s místními nacisty, u sebe totiž pro všechny případy nosil revolver typu Lefaucheux. Přepadený listonoš tedy vypálil pět ran na výstrahu a dal se na útěk. Když se útočníci vzpamatovali z prvotního překvapení, rozběhli se za Horákem a pronásledovali jej až ke dveřím jeho domu.
Vrchní strážmistr František Vincenci, velitel stanice Markhausen, případ neprodleně oznámil okresnímu četnickému veliteli, poručíku výkonnému Josefu Jarolímkovi. Oba českoslovenští strážci zákona se poté obrátili na německého četnického komisaře Karla Fitze a společně s ním zahájili vyšetřování.
Z dalšího výslechu Josefa Horáka vyšlo najevo, že dotyčný se dostal s Künzlem do sporu již den před pokusem o únos, když se oba náhodně setkali v hostinci „Zur schwarzen Katz“. Horák, který navzdory svému českému původu zastával v Markhausenu post zastupitele za německé sociální demokraty, přišel do hostince v doprovodu místního komunistického předáka, tesaře Jana Bauera. Nacisté z okolí Horákovi i Bauerovi již dříve vyhrožovali zavlečením do Saska a Horák se domníval, že Emil Künzl, československý občan usazený v Německu, proti němu v Klingenthalu štve.
Při náhodném setkání v hostinci Horák Künzla vyzval, aby si dával pozor na jazyk. Když se Künzl tvářil, že neví, o čem je řeč, pohrozil mu Horák, že mu dá pár facek, načež jejich debatu rázně ukončil hostinský Jan Fischer. Později téže noci Horák s Bauerem pokračovali o dalšího hostince, domů však šel každý sám.
Jelikož Horák, bydlící v bezprostřední blízkosti státní hranice, byl již několikrát varován před nebezpečím únosu, raději z opatrnosti mířil ke svému domovu obloukem. Kousek před domem spatřil dvojici postav, přicházejících od hranice, z nichž se vyklubal Künzl s neznámým kumpánem. Pokus o únos se odehrál tak, jak bylo vylíčeno výše.
Horákova manželka Marie, která incidentu přihlížela z okna, potvrdila, že jedním z útočníků byl Künzl. Jako Künzlova společníka četníci identifikovali dalšího československého státního příslušníka, žijícího v Klingenthalu, Alfreda Kunzmanna, údajného člena nacistických polovojenských oddílů.
Během vyšetřování rovněž vyšlo najevo, že německé úřady Horáka podezíraly z ilegální přepravy socialistického a komunistického tisku do Saska. Ostatně i Marie Horáková byla krátce předtím, 13. května 1933, během nákupu v Klingenthalu zadržena a dvě hodiny vyslýchána v souvislosti s údajnou agitační činností svého manžela. Horák měl rovněž údajně vyvěsit v blízkosti hraničního přechodu ceduli, kritizující poměry v nacistickém Německu.
Během vyšetřování na místě činu četníci náhodou narazili na Künzla, mířícího z Klingenthalu přes hranici do Markhausenu, kde prý chtěl sám podat oznámení o svém konfliktu s Horákem. Podle Künzlovy výpovědi jej Horák neoprávněně podezíral z šíření urážek. Po hádce v hostinci prý bývalá číšnice Margareta Liegertová Kïnzla varovala, že si na něho chtějí Bauer s Horákem počkat, takže se Künzl po odchodu obou jmenovaných raději v hostinci zdržel ještě o něco déle.
Liegertová podle své výpovědi slyšela Horáka říkat Bauerovi, že si hodlá něco (či někoho, jak se domnívala) „vypůjčit“, načež Bauer německy prohlásil: „Dneska mu dáme zabrat!“ Svědkyně, která předpokládala, že je řeč o Künzlovi, rovněž viděla, jak Horák cosi ukazuje Bauerovi pod stolem a usoudila, že se jedná o revolver. To Bauer s Horákem popřeli.
Künzl vypověděl, že po odchodu z hostince se před kavárnou Zentral v Klingenthalu sešel s Kutzmannem a společně se vydali k domovu. Úmyslně zvolili delší cestu, aby nemuseli jít kolem Horákovu domu. Cestou narazili na Horáka, stojícího na mostu přes Svatavu na německé straně hranic. Künzl se podle svých slov pokusil listonošovi vysvětlit, že s kolujícími pomluvami nemá nic společného, avšak Horák ihned začal střílet. Skutečnost, že měl Horák roztrženou pláštěnku, Künzl vysvětloval tím, že se listonoše po střelbě pokusil zadržet. Rozhodně však popřel, že by k incidentu došlo před Horákovým domem. Německé orgány poskytly československému četnictvu opis výpovědi Alfreda Kutzmanna (nar. 1913), která v podstatě potvrzovala Künzlovu verzi.
Dochované záznamy neudávají, jak na tato tvrzení reagovali vyšetřovatelé, pravděpodobně si však četníci uvědomili jisté nedostatky Künzlovy výpovědi. Především výrok o náhodném setkání s Horákem u mostu zněl nepříliš věrohodně. Ostatně, co by listonoš dělal uprostřed noci na německé straně hranic? Künzlově teorii navíc odporoval fakt, že na prostranství před Horákovým domem objevili Vincenci s Jarolímkem zřetelné stopy zápasu.
Jelikož existovalo nebezpečí jeho útěku do Saska, byl Emil Künzl 16. května 1933 v 16 hodin, tedy pouhých 12 hodin po nahlášení případu, zatčen a dopraven do vazby k okresnímu soudu v Kraslicích.
Jak lze z výše popsaného případu jasně vidět, ne vždy mohli vyšetřovatelé jasně rekonstruovat průběh událostí. Přestože byl hlavní podezřelý poměrně brzy zadržen, zůstává v celé kauze několik otazníků…
Poznámka: Všechna jména jsou uvedena v podobě, v jaké se objevují v úředních dokumentech. Některá křestní jména byla četníky pravděpodobně počeštěna, zatímco jiná německá křestní jména byla ponechána.
Žádné komentáře:
Okomentovat