úterý 16. února 2010

Objasnění vraždy po sedmi letech

12. prosince 1926 byly na vrchu Vladař nalezeny dvě dětské kostry, které se četníkům z Chýše a Žlutic podařilo identifikovat jako Josefa Heinzla z Horního Slavkova narozeného 1907 a jeho o rok mladší sestru.
Obě děti byly naposledy viděny 4. května 1919, kdy s nimi jejich otec Josef Heinzl odjel z Horního Slavkova do Žlutic „udánlivě za účelem opatření potravin.“ Později otec hlásil zmizení obou dětí četnické stanici v Horním Slavkově a nechal uveřejnit výzvu k pátrání v žlutických novinách.
Jelikož mezi obyvatelstvem kolovaly spekulace, že by vrahem mohl být sám Heinzl, zahájili vrchní strážmistr František Somerauer se strážmistrem Františkem Kuchařem ze Štědré vyšetřování a na základě blíže nespecifikovaných důkazů se jim podařilo přimět Heinzla k přiznání, že své potomky zardousil v důsledku existenční tísně, „aby tím částečně zbývajícím dvoum dětem od bídy odpomohl.“
Exponovaný štábní četnický důstojník v Plzni vyzval velitele Četnického oddělení v Karlových Varech kapitána Bělinu, aby předložil návrh k udělení pochvaly vyšetřovatelům. Bělina ovšem v květnu 1927 oznámil, že dle jeho mínění „v daném případě nejde o vynikající výkon, který by zasloužil zvláštního ocenění,“ jelikož Somerauer „nejednal dosti kamarádsky,“ když si od kolegů z Chyše, kteří postupovali poněkud zdlouhavě a liknavě, opatřil záznamy o výsledku jejich vyšetřování a sám podezřelého zatkl, čímž si de facto přisvojil zásluhu svých kolegů.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 355.

úterý 9. února 2010

Služební jazyk

V prvních letech existence ČSR muselo četnictvo řešit problém četníků německé národnosti. Ti, kteří si ve stanovené lhůtě nedokázali osvojit znalost státního jazyka, byli pochopitelně nuceni odejít ze služby. Problémy s nedostačující znalostí služební řeči však přetrvaly až hluboko do 20. let.
Při přehlídce četnické stanice v Rybářích v prosinci 1926 velitel Četnického oddělení v Karlových Varech kapitán Veselý zjistil, že velitel stanice vrchní strážmistr Josef Dietrich „neučinil ve znalosti služební řeči úplně žádného pokroku.“ Tuto skutečnost Dietrich zdůvodnil „čilou agendou stanice a silnou nervosou.“ V hlášení ze 4. ledna 1927 Veselý doporučil přezkoumání Dietrichova zdravotního stavu „a případné jeho trvalé pensionování.“ Eventuelní Dietrichovo přeložení na méně významnou stanici Veselý nedoporučil.
Dietrich dle vlastních slov hodlal brzy odejít do penze, ale mínil odsloužit ještě rok, aby tak získal nárok na vyšší penzi. K tomu se kapitán Veselý postavil odmítavě s odůvodněním, že Dietrich dlouhodobě zanedbával své povinnosti a jediným důvodem, proč nebyl již dříve penzionován, byl ohled na tři Dietrichovy nezaopatřené děti. Po Dietrichově druhém sňatku však již „není ... nutno tak velikého ohledu.“
Exponovaný štábní četnický důstojník v Plzni podplukovník Bohdan Baťka rovněž doporučil vyslání Dietricha k lékařské prohlídce do Prahy. Pokud by byl výsledek vyhovující, měl Dietrich být přeložen do vnitrozemí. Dále Baťka na základě informací od Veselého doplnil, že značnou část písemné agendy za Dietricha vyřizuje strážmistr Hostička a že Dietrich v roce 1918 údajně nabádal četníky německé národnosti k odchodu do ciziny. Dietrichovo ponechání v Rybářích Baťka považoval za zcela vyloučené a požádal Zemské četnické velitelství o přidělení náhrady.
Rozhodnutím Zemského četnického velitelství z 22. ledna 1927 byl ovšem Dietrich ponechán zcela výjimečně na dosavadním působišti do léta tohoto roku,“ tedy do doby, než postoupí do vyšší platové stupnice.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 355.