Služba u bezpečnostních složek jistě nikdy nepatřila k příliš pohodlným povoláním, přesto se příslušníci ozbrojených sborů ne vždy těší respektu obyvatelstva a nezřídka se stávají předmětem různých anekdot. Je však nasnadě, že k tomu, aby mohli udržovat veřejný pořádek, muži zákona potřebují mít určitou autoritu. Není se tedy co divit, že si příslušníci ozbrojených složek vždy bedlivě střežili svou reputaci a rázně se bránili proti jakémukoliv znevažování své pověsti.
Svědčí o tom i zdánlivě bezvýznamná příhoda, k níž došlo ve třicátých letech minulého století v Dolní Dobrouči a jejímiž důsledky se zabývaly i nejvyšší instance četnictva na zemské úrovni. (V té době se Československo oficiálně dělilo na Zemi českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatoruskou. Každá z těchto zemí měla vlastní četnické velitelství.)
V časopise „Orlický kraj“ vyšel 18. března 1933 stručný anonymní článek s názvem „Falešné koruny v Dolní Dobrouči“, podle něhož nejmenovaný četnický strážmistr v obchodě pana Stránského v Dolní Dobrouči platil korunou, kterou předtím našel v lese, známém jako Hotmarův Borek. Prodavač však četníka upozornil, že mince je falešná.
Dotyčný strážce zákona se neprodleně vydal zpět do Hotmarova Borku. Nedaleko trampské chaty se mu podařilo najít další padělanou minci. Jako pachatel byl krátce poté usvědčen občan Dolní Dobrouče, v článku označený pouze iniciálami R. H. Ačkoliv autor výslovně neuvádí, jakým způsobem četníci padělatele odhalili, zdá se pravděpodobné, že dotyčný upadl do podezření, protože se často pohyboval v blízkosti trampské chaty.
Zatčený padělatel se nejen přiznal, ale navíc četníkům vyzradil jméno svého komplice, pekařského učně S. Dvojice zločinců sháněla v širokém okolí staré rakousko-uherské dvacetihaléřové mince (možná i tím na sebe upoutali pozornost četnictva), které potom tavila a následně z nich vyráběla falešné koruny. Kolik mincí pachatelé padělali, nebylo v době vydání článku dosud známo. Padělky se od pravých korun odlišovaly tím, že postrádaly vroubkování po obvodu.
Zdá se, že si neznámý novinář popisovanou událost poněkud přikrášlil. Krátce poté totiž velitel četnického oddělení ve Vysokém Mýtě, do jehož kompetence spadala stanice v Dolní Dobrouči, v dopise Zemskému četnickému velitelství v Praze hlásil, že anonymní autor článku „značně zkreslil služební činnost četnictva v Dolní Dobrouči“ a zejména se ohrazoval proti tvrzení, že četník musel být na falešnou minci upozorněn prodavačem. Podle verze četnictva padělanou korunu ve skutečnosti v Hotmarově Borku objevil dobroučský domkář Vincenc Pecháček, který nález řádně ohlásil na místní četnické stanici a na základě jehož oznámení bylo zahájeno pátrání.
Četnický velitel z Vysokého Mýta požadoval, aby redakce časopisu v souladu se zákonem o tisku ze 17. prosince 1862 uvedla věc na pravou míru a sám zhotovil koncept opravného článku, který měl být v „Orlickém Kraji“ otištěn.
Na zemském velitelství však patrně panovaly obavy, aby další omílání celé aféry v tisku nepodnítilo různé spekulace a nevyvolalo kolem této vcelku banální záležitosti nežádoucí rozruch. Navrhovaná oprava článku byla tedy 30. března 1933 zamítnuta, „aby se předešlo případné další časopisecké polemice.“
Kolem popsané aféry zůstává řada otazníků (zejména identita autora článku a původ jeho sporných informací). Rovněž osudy padělatelů zřejmě zůstanou zahaleny tajemstvím, jelikož písemnosti četnické stanice v Dolní Dobrouči se nedochovaly. Z dostupných zdrojů navíc nevyplývá, kde byli dotyční souzeni, tudíž se nelze spolehlivě opřít ani o studium soudních spisů.
Navzdory všem nejasnostem tento případ zajímavě ilustruje, že se meziválečné četnictvo muselo potýkat i s jinými potížemi, než bylo potírání kriminality.
Zdroj: Národní archiv Praha, Zemské četnické velitelství
Svědčí o tom i zdánlivě bezvýznamná příhoda, k níž došlo ve třicátých letech minulého století v Dolní Dobrouči a jejímiž důsledky se zabývaly i nejvyšší instance četnictva na zemské úrovni. (V té době se Československo oficiálně dělilo na Zemi českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatoruskou. Každá z těchto zemí měla vlastní četnické velitelství.)
V časopise „Orlický kraj“ vyšel 18. března 1933 stručný anonymní článek s názvem „Falešné koruny v Dolní Dobrouči“, podle něhož nejmenovaný četnický strážmistr v obchodě pana Stránského v Dolní Dobrouči platil korunou, kterou předtím našel v lese, známém jako Hotmarův Borek. Prodavač však četníka upozornil, že mince je falešná.
Dotyčný strážce zákona se neprodleně vydal zpět do Hotmarova Borku. Nedaleko trampské chaty se mu podařilo najít další padělanou minci. Jako pachatel byl krátce poté usvědčen občan Dolní Dobrouče, v článku označený pouze iniciálami R. H. Ačkoliv autor výslovně neuvádí, jakým způsobem četníci padělatele odhalili, zdá se pravděpodobné, že dotyčný upadl do podezření, protože se často pohyboval v blízkosti trampské chaty.
Zatčený padělatel se nejen přiznal, ale navíc četníkům vyzradil jméno svého komplice, pekařského učně S. Dvojice zločinců sháněla v širokém okolí staré rakousko-uherské dvacetihaléřové mince (možná i tím na sebe upoutali pozornost četnictva), které potom tavila a následně z nich vyráběla falešné koruny. Kolik mincí pachatelé padělali, nebylo v době vydání článku dosud známo. Padělky se od pravých korun odlišovaly tím, že postrádaly vroubkování po obvodu.
Zdá se, že si neznámý novinář popisovanou událost poněkud přikrášlil. Krátce poté totiž velitel četnického oddělení ve Vysokém Mýtě, do jehož kompetence spadala stanice v Dolní Dobrouči, v dopise Zemskému četnickému velitelství v Praze hlásil, že anonymní autor článku „značně zkreslil služební činnost četnictva v Dolní Dobrouči“ a zejména se ohrazoval proti tvrzení, že četník musel být na falešnou minci upozorněn prodavačem. Podle verze četnictva padělanou korunu ve skutečnosti v Hotmarově Borku objevil dobroučský domkář Vincenc Pecháček, který nález řádně ohlásil na místní četnické stanici a na základě jehož oznámení bylo zahájeno pátrání.
Četnický velitel z Vysokého Mýta požadoval, aby redakce časopisu v souladu se zákonem o tisku ze 17. prosince 1862 uvedla věc na pravou míru a sám zhotovil koncept opravného článku, který měl být v „Orlickém Kraji“ otištěn.
Na zemském velitelství však patrně panovaly obavy, aby další omílání celé aféry v tisku nepodnítilo různé spekulace a nevyvolalo kolem této vcelku banální záležitosti nežádoucí rozruch. Navrhovaná oprava článku byla tedy 30. března 1933 zamítnuta, „aby se předešlo případné další časopisecké polemice.“
Kolem popsané aféry zůstává řada otazníků (zejména identita autora článku a původ jeho sporných informací). Rovněž osudy padělatelů zřejmě zůstanou zahaleny tajemstvím, jelikož písemnosti četnické stanice v Dolní Dobrouči se nedochovaly. Z dostupných zdrojů navíc nevyplývá, kde byli dotyční souzeni, tudíž se nelze spolehlivě opřít ani o studium soudních spisů.
Navzdory všem nejasnostem tento případ zajímavě ilustruje, že se meziválečné četnictvo muselo potýkat i s jinými potížemi, než bylo potírání kriminality.
Zdroj: Národní archiv Praha, Zemské četnické velitelství
Žádné komentáře:
Okomentovat