Odstranění pomníku Josefa II. v Teplicích - Šanově

Josef II. je dnešní českou veřejností vnímán především jako významný osvícenský reformátor, ne vždy však Češi na uvedeného vladaře pohlíželi tak pozitivně. V prvních letech československé samostatnosti mnozí nacionalisté považovali Josefa především za germanizátora a zastávali názor, že by pomníky habsburského císaře, četné zejména v pohraničních regionech s převahou německého obyvatelstva, měly být odstraněny. Velmi iniciativně si v této záležitosti nezřídka počínali vojáci, především bývalí legionáři.

Rozhořčená reakce Němců na sebe pochopitelně nenechala dlouho čekat. Po demontáži pomníků v Chebu a Teplicích - Šanově na podzim 1920 následovala vlna demonstrací, jež se neobešly bez násilností na obou stranách. Vzniklá situace byla o to více politováníhodná, že teplickému případu se československé úřady usilovně snažily zabránit.

Dne 11. listopadu 1920 kolem desáté dopolední totiž Okresní správa politická v Teplicích zakázala původně schválené odstranění pomníku a nařídila třem desítkám armádních ženistů, aby neprodleně zastavili přípravné práce k demontáži, dokud Ministerstvo vnitra nevydá konečné rozhodnutí. Důvodem byly patrně obavy z nepokojů mezi německým obyvatelstvem.

Radikálové z řad vojáků ovšem odmítli změnu akceptovat a prohlásili, že nebude-li socha odstraněna, zlikvidují ji sami. V reakci na kolující řeči mezi vojskem četnický kapitán Jeschke o půl dvanácté navrhl představiteli politické správy dr. Kladrubskému a podplukovníku Bergerovi urychlené odeslání ženistů zpět do jejich posádky v Terezíně. Totéž doporučení pak vyslovil ještě jednou v telefonickém rozhovoru s Kladrubským a místodržitelským radou Hesslem. Oba jmenovaní Jeschkeho ujistili, že vojenské orgány již vydaly příslušný rozkaz.

Přesto Kladrubský pro jistotu v poledne vyslal četnický oddíl střežit pomník. Důstojníci všech útvarů, sídlících ve městě, byli pověřeni zakázat vojákům vstup na náměstí. Zatímco mužstvo 47. pěšího pluku spolu s oddílem bývalých rakousko-uherských námořníků uposlechlo, vojáci 35. a 18. pluku spolu s jednotkou ženistů začali o půl třetí odpoledne obsazovat náměstí. Četnický oddíl tak musel čelit přesile, navíc vyzbrojené třemi kulomety.

Jeschke, četnický nadporučík Martinec a velitel četnického asistenčního oddílu z Prahy nadporučík Dlouhý se pokusili s vojáky vyjednávat. Bezvýslednou debatu, chvílemi hrozící přerůst v potyčku, ukončil zákrok kapitána ruských legií Karla Klapálka, pozdějšího velitele československých jednotek v severní Africe za druhé světové války, který dosáhl hodnosti generála. Sám Klapálek poté vedl delegaci k dr. Kladrubskému, aby jménem vojáků žádal odstranění sochy. (Zůstává otázkou, zda tak činil z přesvědčení o správnosti jednání mužstva, nebo ve snaze předejít přestřelce.) Reprezentanti politické správy nejprve oponovali, že je třeba vyčkat pokynů z Prahy, záhy se však dostavil nadporučík četnictva Martinec se zprávou, že vojáci na náměstí požadují neprodlené vydání konečného rozhodnutí, jinak pět minut před třetí začnou s demontáží sami.

Za dané situace, kdy část mužstva již začala připravovat náčiní k povalení sochy, podplukovník Berger a kapitán Ing. Hubálek naznali, že nemohou udělat více, než zajistit, aby byl pomník odstraněn bez vážnějšího poškození, proto se osobně ujali řízení prací a následného převozu sochy do městského stavebního dvora, kde jej v dalších dnech četníci s místními policisty střežili před vandaly.

Hned příští den po popsaných událostech udělil generální velitel četnictva svým podřízeným, kteří se pokusili vojákům zabránit v jejich záměru, písemnou pochvalu za "rozhodné, ale taktní vystupování."

Jako první na incident veřejně nereagovali Němci, ale zástupci legionářských sdružení. Na shromáždění v Sokolovně v Teplicích - Šanově 14. listopadu se jistý dr. Daschner vyjádřil, že vojáci se svým jednáním nesporně dopustili přestupku, nicméně učinili tak z ušlechtilých důvodů, pročež "lid" (čímž řečník patrně mínil sebe, své společníky a obdobně smýšlející jedince) bude žádat prezidenta, aby upustil od potrestání viníků. Navzdory obavám se shromáždění obešlo bez nepokojů z české i německé strany, takže četnické posily, svolané pro tuto příležitost, mohly být odeslány zpět na kmenové stanice.

Následujícího dne do Teplic - Šanova dorazila parlamentní komise, aby vyšetřila okolnosti stržení pomníku. O den později následoval příjezd plukovníka justiční služby Ondráčka, který zahájil výslechy vojáků, podílejících se na incidentu. V té době již po městě kolovaly zvěsti o německé protestní manifestaci, plánované na 21. listopad, o čemž kapitán Jeschke pohotově vyrozuměl Ministerstvo vnitra a Generální velitelství četnictva. Intenzitu a následky nadcházejících demonstrací si však patrně Jeschke ani jeho nadřízení v té době ještě nedokázali zcela představit...

Zdroj: Národní archiv, fond Generální velitel četnictva, kart. 52.