V květnu 1936 prověřovalo Okresní četnické velitelství Děčín pravdivost interpelace poslance Bauera, podle níž četníci v České Kamenici ztýrali dělníka Hünigena.
Vyšetřováním bylo zjištěno následující: 18. února 1936 se velitel stanice v České Kamenici, vrchní strážmistr Rudolf Friml, dozvěděl, že se v hostinci Josefa Wenzela v Horní Kamenici koná jakási schůze. Jelikož četnictvo nebylo o schůzi předem vyrozuměno, informoval Friml vrchního komisaře politické správy Jana Tabacha, na jehož rozkaz se poté spolu se strážmistrem Oldřichem Cyrillem Holubem vydal ověřit pravdivost zprávy.
V hostinci četníci zastihli skupinu 15 příslušníků komunistické strany, převážně mladíků kolem 20 let. Oficiální svolavatel schůze, Vilém Böhm z Horní Kamenice, prohlásil, že schůze se koná na základě paragrafu 2 shromažďovacího zákona a tudíž nemusela být předem hlášena úřadům. Friml však přítomné upozornil, že podle uvedeného paragrafu musí být schůze pořádány na uzavřených místech, bez přítomnosti dalších osob. Jelikož tato zásada nebyla dodržena, četníci schůzi úředně rozpustili.
Poté Friml vyzval Böhma a neznámého mladíka, který v době příchodu četníků pronášel proslov, aby se s četnickou hlídkou odebrali na okresní úřad v České Kamenici. Když se Friml pokusil nahlédnout do písemností ležících na stole, které považoval za seznam účastníků schůze, mladý řečník prohlásil dokument za svůj osobní majetek a pohotově ho ukryl do kapsy.
Na okresním úřadě vrchní komisař Tabach četníkům nařídil, aby oba muže předvedli na četnickou stanici ke zjištění totožnosti. Rozkaz byl proveden a po ověření osobních údajů četníci Böhma propustili. Druhý muž se představil jako Gernard Hünigen z Varnsdorfu, redaktor časopisu „Rote Fahne.“ Zatímco četníci telefonicky ověřovali mladíkovu totožnost, Hünigen se odebral na toaletu.
Až po vyřízení všech formalit a Hünigenově propuštění byly na toaletách objeveny roztrhané písemnosti. Vrchní strážmistr Friml útržky papíru slepil a zjistil, že se jedná o komunistické letáky.
V následujících týdnech začaly kolovat zprávy, že byl Hünigen četníky během vyšetřování fyzicky napaden. Zdroj těchto fám zůstává poněkud nejasný, nicméně aféra – jak již bylo zmíněno v úvodu článku - pronikla až na parlamentní půdu.
V interpelaci poslance Bauera z 23. března 1936 se tvrdilo, že jeden z četníků v hostinci vytrhl Hünigenovi jeho spisy z rukou a že byli Hünigen s Böhmem odvedeni na četnickou stanici, přičemž o návštěvě okresního úřadu nepadla ani zmínka. Na stanici prý bylo Hünigenovi vyhrožováno a došlo i k fyzickému útoku. Jeden z četníků měl údajně prohlásit, že kdyby měl u sebe obušek, zbil by zadrženého ještě víc. O původu těchto informací se však poslanec nezmínil.
Jak vidno, obsahovala interpelace několik nesrovnalostí. Popis událostí v hostinci neodpovídal verzi vrchního strážmistra Frimla, kterou potvrdilo i několik návštěvníků hostince. Rovněž zmínka o obušku nedávala mnoho smyslu, jelikož obušky byly na stanici k dispozici, takže v jejich případném použití by četníkům stěží mohlo něco zabránit.
Četníkům z České Kamenice tedy nebylo prokázáno žádné porušení předpisů. Nadřízené orgány však doporučily, aby byl příště v podobných případech k výslechům politických aktivistů přivolán jako svědek někdo z pracovníků obecního úřadu. Dokonce se uvažovalo, zda by Friml a jeho podřízení neměli podat žalobu pro urážku na cti. Zemské četnické velitelství nakonec dospělo k závěru, že jelikož měla stížnost na českokamenické četníky podobu parlamentní interpelace, bude vhodnější od trestního stíhání upustit.
V průběhu 30. let došlo k několika obdobným případům. Na údajné protiprávní jednání četnictva si opakovaně stěžovali komunističtí i henleinovští poslanci, v převážné většině případů se však obvinění nepodařilo prokázat.
Zdroj: Národní archiv Praha, Zemské četnické velitelství, sign. 9881/36.
Vyšetřováním bylo zjištěno následující: 18. února 1936 se velitel stanice v České Kamenici, vrchní strážmistr Rudolf Friml, dozvěděl, že se v hostinci Josefa Wenzela v Horní Kamenici koná jakási schůze. Jelikož četnictvo nebylo o schůzi předem vyrozuměno, informoval Friml vrchního komisaře politické správy Jana Tabacha, na jehož rozkaz se poté spolu se strážmistrem Oldřichem Cyrillem Holubem vydal ověřit pravdivost zprávy.
V hostinci četníci zastihli skupinu 15 příslušníků komunistické strany, převážně mladíků kolem 20 let. Oficiální svolavatel schůze, Vilém Böhm z Horní Kamenice, prohlásil, že schůze se koná na základě paragrafu 2 shromažďovacího zákona a tudíž nemusela být předem hlášena úřadům. Friml však přítomné upozornil, že podle uvedeného paragrafu musí být schůze pořádány na uzavřených místech, bez přítomnosti dalších osob. Jelikož tato zásada nebyla dodržena, četníci schůzi úředně rozpustili.
Poté Friml vyzval Böhma a neznámého mladíka, který v době příchodu četníků pronášel proslov, aby se s četnickou hlídkou odebrali na okresní úřad v České Kamenici. Když se Friml pokusil nahlédnout do písemností ležících na stole, které považoval za seznam účastníků schůze, mladý řečník prohlásil dokument za svůj osobní majetek a pohotově ho ukryl do kapsy.
Na okresním úřadě vrchní komisař Tabach četníkům nařídil, aby oba muže předvedli na četnickou stanici ke zjištění totožnosti. Rozkaz byl proveden a po ověření osobních údajů četníci Böhma propustili. Druhý muž se představil jako Gernard Hünigen z Varnsdorfu, redaktor časopisu „Rote Fahne.“ Zatímco četníci telefonicky ověřovali mladíkovu totožnost, Hünigen se odebral na toaletu.
Až po vyřízení všech formalit a Hünigenově propuštění byly na toaletách objeveny roztrhané písemnosti. Vrchní strážmistr Friml útržky papíru slepil a zjistil, že se jedná o komunistické letáky.
V následujících týdnech začaly kolovat zprávy, že byl Hünigen četníky během vyšetřování fyzicky napaden. Zdroj těchto fám zůstává poněkud nejasný, nicméně aféra – jak již bylo zmíněno v úvodu článku - pronikla až na parlamentní půdu.
V interpelaci poslance Bauera z 23. března 1936 se tvrdilo, že jeden z četníků v hostinci vytrhl Hünigenovi jeho spisy z rukou a že byli Hünigen s Böhmem odvedeni na četnickou stanici, přičemž o návštěvě okresního úřadu nepadla ani zmínka. Na stanici prý bylo Hünigenovi vyhrožováno a došlo i k fyzickému útoku. Jeden z četníků měl údajně prohlásit, že kdyby měl u sebe obušek, zbil by zadrženého ještě víc. O původu těchto informací se však poslanec nezmínil.
Jak vidno, obsahovala interpelace několik nesrovnalostí. Popis událostí v hostinci neodpovídal verzi vrchního strážmistra Frimla, kterou potvrdilo i několik návštěvníků hostince. Rovněž zmínka o obušku nedávala mnoho smyslu, jelikož obušky byly na stanici k dispozici, takže v jejich případném použití by četníkům stěží mohlo něco zabránit.
Četníkům z České Kamenice tedy nebylo prokázáno žádné porušení předpisů. Nadřízené orgány však doporučily, aby byl příště v podobných případech k výslechům politických aktivistů přivolán jako svědek někdo z pracovníků obecního úřadu. Dokonce se uvažovalo, zda by Friml a jeho podřízení neměli podat žalobu pro urážku na cti. Zemské četnické velitelství nakonec dospělo k závěru, že jelikož měla stížnost na českokamenické četníky podobu parlamentní interpelace, bude vhodnější od trestního stíhání upustit.
V průběhu 30. let došlo k několika obdobným případům. Na údajné protiprávní jednání četnictva si opakovaně stěžovali komunističtí i henleinovští poslanci, v převážné většině případů se však obvinění nepodařilo prokázat.
Zdroj: Národní archiv Praha, Zemské četnické velitelství, sign. 9881/36.
Žádné komentáře:
Okomentovat