V době vzniku samostatného československého státu si řada lidí nedokázala představit, jaký bude život v nové republice. Mnozí si nové společenské uspořádání vykládali dost utopicky a odmítali respektovat některé zákony a nařízení, jež považovali za přežitky zaniklého režimu.
To se nejednou odrazilo i v postoji obyvatelstva k četnictvu. Zemské četnické velitelství pro Čechy (později přejmenované na Zemské četnické velitelství Praha) v prvních měsících existence ČSR obdrželo nebývalé množství stížností na četníky. V převážné většině se jednalo o marginální záležitosti a mnohá obvinění byla, jak se při vyšetřování ukázalo, zcela smyšlená.
Nejdůkladněji byla pochopitelně prověřována obvinění, týkající se prorakouského chování četníků. (Tento problém byl tím ožehavější, že na přelomu let 1918-1919 hrozili dezerce německých četníků, kteří se přidávali k prorakouské skupině plukovníka Julia Stingla.)
27. listopadu 1918 zástupci Městského úřadu v Borotíně požadovali přeložení strážmistra Matěje Kvěcha, který údajně choval nepřátelství vůči novému státu. Kvěchovi bylo vytýkáno, že při oslavně vzniku ČSR odmítl na četnické stanici vyvěsit prapor, že i po pádu monarchie stále úřadoval v němčině (přičemž poštovní úředníci mu prý německé dopisy vraceli) a několik dní odmítal odstranit štít s německým nápisem a při oslavách, konaných 24. listopadu, odmítl nosit trikolóru a slovně napadl účastníky oslavy.
Velitel četnického oddělení v Benešově, pověřený vyšetřením případu, se ve svém hlášení pro Zemské četnické velitelství zaměřil hlavně na poslední bod stížnosti. Podle hlášení během zmíněné oslavy 24. listopadu učitelka Synková prodávala československé odznaky, přičemž výtěžek měl být použit ve prospěch legionářů. Jeden z těchto odznaků se pokusila připnout i Kvěchovi, který odmítl, jelikož u sebe neměl peníze. Četník navíc podotkl, že dotyčné legionářské nadaci již před časem věnoval 10 korun. Na narážky přítomného učitele Loukotky Kvěch odvětil, že své peníze dává z dobré vůle a že mu v této záležitosti nikdo nemá právo poroučet.
K dalším obviněním bylo sděleno, že k vyvěšení praporu Kvěcha nikdo nevyzval (Na stanici prý ani žádný prapor nebyl.) a že Kvěch neměl právo bez úředního nařízení odstranit německý nápis, který byl ostatně sundán ihned po oficiální výzvě obecního úřadu. O vracení německých dopisů nebylo na místní poště nic známo.
Vyšetřující důstojník dospěl k závěru, že skutečnou příčinou stížnosti je fakt, že Kvěch v minulosti vyšetřoval rodinné příslušníky některých stěžovatelů a že k nelibosti místního obyvatelstva upozorňoval nadřízené orgány na nepovolené pořádání tanečních zábav, jejichž konání bylo v té době výrazně omezeno kvůli hrozícím epidemiím.
Objevovala se však i daleko vážnější obvinění vůči četníkům, zejména pak obvinění z účasti na represích vůči obyvatelstvu během první světové války. 31. května 1919 se Sdružení vězněných a internovaných v Praze obrátilo na Zemské četnické velitelství s prosbou o zahájení vyšetřování proti četníku Františku Hájkovi z Rohozné.
Na počátku první světové války obdržel Hájek od faráře Josefa Imlaufa udání na jednašedesátiletého Karla Sekala, člena Sokola, který prohlásil, že čeští vojáci nebudou střílet na srbské bratry. Hájek se neprodleně vydal dotyčného zatknout. Sekalova žena však při zatýkání omdlela. Sekal požádal, aby mohl počkat, až se žena probere, a rozloučit se s ní, což Hájek odmítl. Sekal byl odsouzen a roku 1917 zemřel ve vězení.
Zemské četnické velitelství se vyjádřilo, že proti Hájkovi nemůže zakročit, jelikož jmenovaný roku 1917 odešel do výslužby a není tedy již členem četnického sboru. Je možné, že byl Hájek později pohnán před civilní soud.
Docházelo i k případům, kdy si samotní četníci stěžovali na chování svých kolegů. 10. listopadu 1918 žádal náhradní četník Bedřich Rada z Křešic o přeložení s odůvodněním, že jeho přímý nadřízený strážmistr první třídy Karel Gaschke slouží spíše Stinglovu „Landesregierung für Deutschböhmen“ než československému Národnímu výboru, zatímco Rada si přál „býti poslušen pouze nadřízeným, kteří chtějí věrně sloužit vlasti.“
Nechyběly ani případy, kdy bylo četníkům vyhrožováno fyzickou likvidací. V listopadu 1918 požádalo okresní hejtmanství ve Slaném o urychlené přeložení strážmistra I. třídy Karla Hájka z Brandýsku, kterému „národní rada hlásila, že neručí za jeho život ježto se mu vyhrožuje zastřelením nebo probodnutím.“ Podle vyšetřování okresního strážmistra Karla Štycha „v jisté tajné schůzce měla být pomsta jmenovanému odhlasována.“ Okresní strážmistr Uhlíř proto doporučil Hájkovo přeložení. V tomto případě bohužel neznáme důvod, proč bylo Hájkovi vyhrožováno.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kartony 283-290.
Žádné komentáře:
Okomentovat