Mezi těmi, kdo po vzniku samostatného Československa žádali o přijetí k četnictvu nového státu, byli i bývalí příslušníci c. k. četnictva, kteří dříve sloužili v jiných částech monarchie. Patrně nejznámějším z těchto mužů byl František Valoušek, autor rozsáhlých memoárů, jejichž zkrácená verze vyšla pod názvem Vzpomínky na Bosnu. O osudech řady dalších četníků z českých zemí, kteří před rokem 1918 sloužili na Balkáně, v Rakousku či v Haliči, není bohužel známo téměř nic.
K těmto mužům patřil i Josef Řípa, narozený 11. května 1880 v Krnsku v okrese Mladá Boleslav. Řípa vychodil pětitřídní obecnou školu v místě narození a poté absolvoval dva roky všeobecné řemeslnické školy v Mladé Boleslavi. V dubnu 1903 Řípa nastoupil do služby u Zemského četnického velitelství číslo 5 v Haliči. V době vypuknutí první světové války byl velitelem četnické stanice Podkamun (Podkamien) v okrese Brody.
Od srpna 1914 do února následujícího roku Řípa pobýval „při armádě v poli,“ poté se stal velitelem stanice Malogoszez na obsazeném území. V prosinci 1915 povýšil na okresního četnického velitele v Jedrzejově. Tuto funkci zastával až do 2. listopadu 1918, kdy bylo „četnictvo v Polsku odzbrojeno a rozpuštěno.“ Strážmistr I. třídy Řípa byl přiřazen ke skupině československých vojáků, čekajících na repatriaci do Prahy, k níž došlo 11. listopadu.
14. listopadu 1918 Josef Řípa sepsal žádost o přijetí k československému četnictvu, k níž přiložil i vysvědčení od velitelství četnického odděleni v Jedrzejově. Na Zemském četnickém velitelství v Praze kdosi na Řípovu žádost ručně připsal stručnou poznámku: „ženatý.“ Běžně totiž byli k četnictvu přijímáni pouze svobodní muži, nicméně v případě bývalých četníků habsburské monarchie existovaly výjimky. K těm ostatně patřil i výše zmíněný František Valoušek.
Z dochovaných dokumentů nevyplývá, zda byl Řípa přijat, nicméně jeho žádost byla zemským velitelstvím poslána četnickému oddělení v Táboře, tudíž lze usuzovat, že Řípa mohl být přidělen do tamního obvodu. Bližší informace by snad bylo možné zjistit, stejně jako v následujícím případě, studiem personálií ve fondu Zemského četnického velitelství Praha.
O přijetí k četnictvu usiloval i Augustin Špaček, který pocházel z Rokycanska a od roku 1903 sloužil u 2. dragounského pluku v Haliči. V březnu 1907 byl Špaček zařazen k Zemskému četnickému velitelství v Terstu, kde v letech 1917-1918 absolvoval kurz pro velitele stanic. V žádosti o přijetí k československému četnictvu Špaček uvedl, že je otcem jednoho dítěte a že z cizích jazyků ovládá němčinu, chorvatštinu a italštinu.
Mezi české četníky, působící ve Středomoří, patřil také Antonín Rys. Ten se narodil roku 1881 v Hloubětíně, kde absolvoval obecnou školu. Po jejím ukončení strávil tři roky na průmyslové škole v Libni. Poté se živil jako slévač. V letech 1895-1902 působil v hloubětínské odbočce Sokola, z toho dva roky jako náčelník.
Vojenskou službu Rys absolvoval v letech 1902-1905 u 85. pěšího pluku v Uhrách, načež vstoupil k četnictvu v Bosně. Roku 1908 složil zkoušku pro velitele hlídek (Patrouilleführerprüfung), o tři roky později s dobrým prospěchem ukončil školu pro velitele stanic (Postenkommandantenschule).
Po celou dobu od nástupu k četnictvu Rys sloužil na černohorských hranicích. Od 3. května 1917 stál v čele četnické stanice Begovič-Kula v okrese Trebinje v Hercegovině. Dle vlastních slov uměl číst a psát česky, chorvatsky, srbsky a německy. V závěru své žádosti o přijetí k československému četnictvu, datované 24. prosince 1918, Antonín Rys zdůrazňuje: „Já, jako český vlastenec, mám radosť, že je Česká země republika a měl bych vůli také tam jako četník sloužiti...“
Rys se zajímal, zda by byl v českých zemích ihned přijat a zda by mu byla započítána předchozí služba. Zemské četnické velitelství v Praze rozhodlo, že Rys může být přijat pouze jako četník na zkoušku s tím, že o započítání dřívější služby bude rozhodnuto později.
Představa, že by po třinácti letech u četnictva měl opět začínat „od píky,“ se Rysovi pochopitelně příliš nezamlouvala. V únoru 1919 tudíž Zemské četnické velitelství obdrželo dopis ze Sarajeva, že za daných podmínek žadatel nemá zájem o vstup k četnictvu. Rys poté pravděpodobně dále sloužil v Jugoslávii.
Jak lze z uvedených příkladů vidět, československé orgány přistupovaly k přijímání bývalých četníků z ostatních částí bývalé monarchie poněkud nesystematicky, což bylo patrně dáno mimo jiné i tím, že Zemské četnické velitelství v počátcích existence republiky čelilo řadě problémů a zřejmě dosud nemělo pevně stanovené předpisy pro podobné případy.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kartony 283-290.
Žádné komentáře:
Okomentovat