Služební šavle nebyly mezi četníky příliš populární. Sloužily spíše jako kostýmní doplněk a při služebních úkonech často spíše překážely než pomáhaly. Čas od času se nějaký četník o svou šavli dokonce zranil. Přesto docházelo k případům, kdy četník šavli upotřebil.
30. dubna 1934 se na četnickou stanici v Broumech dostavil Václav Sailer, starosta obce Kublov, který oznámil vrchnímu strážmistru Josefu Šilhánovi II. (Pokud u četnictva sloužilo více mužů stejného jména, byli tito četníci pro lepší přehlednost číslováni.), že rodina nezaměstnaného dělníka Otto Šůly před časem použila k nákupu potravin v obchodě Marie Šleprové falešný poukaz s padělaným starostovým podpisem.
Se Šůlou měl Josef Šilhán bohaté zkušenosti. V předchozích dvou letech ho již několikrát vyšetřoval pro nejrůznější přečiny – útisk, vybízení ke smilstvu, násilné smilstvo a svádění ke křivému svědectví. Kromě toho byl Otto Šůla trestán pro lesní krádež, lehké ublížení na těle, nebezpečnou pohrůžku a zasílání výhružných dopisů.
Pár dní po Sailerově návštěvě se na četnické stanici objevila Šůlova družka Anna Kučerová, která – patrně z obav před trestním postihem – sama udala, že Šůla padělal uvedený poukaz bez její účasti. U její výpovědi byl kromě Šilhána přítomen i štábní strážmistr Bohuslav Staněk.
3. května odpoledne vyrazili Šilhán se Staňkem do Kublova. Šilhán se ozbrojil služební pistolí a šavlí, na rozdíl od svého podřízeného si nevzal pušku. V době jejich příchodu nebyl v obci přítomen ani starosta Sailer, který v té době pracoval na poli, ani obecní strážník Josef Dubský, jenž působil současně jako hajný. „Obecní zastupitelstvo obce Kublov, přes polovinu komunistické, bylo okresním úřadem rozpuštěno.“ Četníci tedy nemohli zastihnout žádnou úřední osobu, která by se mohla zúčastnit Šůlova výslechu jako nezávislý svědek.
Šilhán se Staňkem se přesto vydali k Šůlovi, který však popřel, že by se dopustil padělání. Kučerová, která bydlela i se svými třemi dětmi u Šůly, v rozporu se svou dřívější výpovědí uvedla, že poukaz padělala sama. Toto tvrzení však bylo naprosto nesmyslné, jelikož o Kučerové, která dlouhou dobu žila v Německu, četníci dobře věděli, že neumí pořádně psát česky. Šilhán byl navíc přesvědčen, že písmo na falešném poukazu patří Šůlovi.
„Oba četníci nechtěli prováděti další šetření bez hodnověrného svědka,“ proto přivedli Šůlova souseda Adolfa Erbena. Šůla i Kučerová však dále trvali na svých výpovědích. Jelikož důkazy proti Šůlovi byly i bez jeho přiznání dost výmluvné, vrchní strážmistr Šilhán se rozhodl dotyčného zatknout.
Zatímco četník odříkával povinnou zatýkací formuli, vpadl do místnosti Šůlův třiasedmdesátiletý otec Josef a pokusil se Šilhána napadnout. Vrchní strážmistr ale útočníka pohotově popadl za rameno a vystrčil ven ze světnice. Poté Otto Šůla začal vykřikovat, že s četníky nepůjde. Rovněž Kučerová s dětmi se pustily do křiku, pročež je Šilhán vykázal z místnosti.
Po předchozích zkušenostech se Šůlou Josef Šilhán neočekával nic dobrého, proto Staňkovi nařídil, aby zatčenému nasadil pouta. Když si Staněk zavěsil pušku přes rameno, aby mohl vykonat rozkaz, Šůla využil příležitosti, sebral ze stolu zavírací nůž a vrhl se na Šilhána. Ten instinktivně tasil šavli a dvakrát útočníka sekl. Poté Šůla, zraněný na obou rukou, upustil zbraň.
Šůla se nechal od Šilhána a Erbena ošetřit, poté ho četníci dopravili k lékaři do Nového Jáchymova. Jelikož ovšem doktora nezastihli doma, museli raněného převézt do nemocnice v Berouně. Po lékařském ošetření Šilhán zařídil Šůlův převoz do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci.
Šilhán samozřejmě musel incident ohlásit nadřízeným orgánům, které neprodleně zahájily vyšetřování, zda Šilhán použil zbraň oprávněně. Velitel Četnického oddělení v Příbrami vyslechl Šilhána i Staňka za přítomnosti okresního velitele Václava Bouberleho z Rakovníka. Následoval výslech Adolfa Erbena a Anny Kučerové za účasti dvou svědků, kublovského rolníka Františka Menzla a obecního strážníka Josefa Dubského. Josef Šůla, otec zatčeného, se odmítl dostavit na obecní úřad k výslechu a Dubského, který jej úředně předvolal, „hrubě odbyl ošklivou nadávkou.“
Vyšetřující velitel oddělení se 5. května vydal do Prahy, aby vyslechl i Otto Šůlu, který se přiznal k podvodu, ale tvrdil, že nůž chtěl použít nikoliv k útoku na četníky, nýbrž k sebevraždě, aby se vyhnul vězení. U Šůlova výslechu byl přítomen vyšetřující soudce Schejbal. Vězeňský lékař Oldřich Navara vyšetřovateli sdělil, že obě Šůlovy rány se pravděpodobně zahojí bez následků.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 986, signatura Z 9/34.
30. dubna 1934 se na četnickou stanici v Broumech dostavil Václav Sailer, starosta obce Kublov, který oznámil vrchnímu strážmistru Josefu Šilhánovi II. (Pokud u četnictva sloužilo více mužů stejného jména, byli tito četníci pro lepší přehlednost číslováni.), že rodina nezaměstnaného dělníka Otto Šůly před časem použila k nákupu potravin v obchodě Marie Šleprové falešný poukaz s padělaným starostovým podpisem.
Se Šůlou měl Josef Šilhán bohaté zkušenosti. V předchozích dvou letech ho již několikrát vyšetřoval pro nejrůznější přečiny – útisk, vybízení ke smilstvu, násilné smilstvo a svádění ke křivému svědectví. Kromě toho byl Otto Šůla trestán pro lesní krádež, lehké ublížení na těle, nebezpečnou pohrůžku a zasílání výhružných dopisů.
Pár dní po Sailerově návštěvě se na četnické stanici objevila Šůlova družka Anna Kučerová, která – patrně z obav před trestním postihem – sama udala, že Šůla padělal uvedený poukaz bez její účasti. U její výpovědi byl kromě Šilhána přítomen i štábní strážmistr Bohuslav Staněk.
3. května odpoledne vyrazili Šilhán se Staňkem do Kublova. Šilhán se ozbrojil služební pistolí a šavlí, na rozdíl od svého podřízeného si nevzal pušku. V době jejich příchodu nebyl v obci přítomen ani starosta Sailer, který v té době pracoval na poli, ani obecní strážník Josef Dubský, jenž působil současně jako hajný. „Obecní zastupitelstvo obce Kublov, přes polovinu komunistické, bylo okresním úřadem rozpuštěno.“ Četníci tedy nemohli zastihnout žádnou úřední osobu, která by se mohla zúčastnit Šůlova výslechu jako nezávislý svědek.
Šilhán se Staňkem se přesto vydali k Šůlovi, který však popřel, že by se dopustil padělání. Kučerová, která bydlela i se svými třemi dětmi u Šůly, v rozporu se svou dřívější výpovědí uvedla, že poukaz padělala sama. Toto tvrzení však bylo naprosto nesmyslné, jelikož o Kučerové, která dlouhou dobu žila v Německu, četníci dobře věděli, že neumí pořádně psát česky. Šilhán byl navíc přesvědčen, že písmo na falešném poukazu patří Šůlovi.
„Oba četníci nechtěli prováděti další šetření bez hodnověrného svědka,“ proto přivedli Šůlova souseda Adolfa Erbena. Šůla i Kučerová však dále trvali na svých výpovědích. Jelikož důkazy proti Šůlovi byly i bez jeho přiznání dost výmluvné, vrchní strážmistr Šilhán se rozhodl dotyčného zatknout.
Zatímco četník odříkával povinnou zatýkací formuli, vpadl do místnosti Šůlův třiasedmdesátiletý otec Josef a pokusil se Šilhána napadnout. Vrchní strážmistr ale útočníka pohotově popadl za rameno a vystrčil ven ze světnice. Poté Otto Šůla začal vykřikovat, že s četníky nepůjde. Rovněž Kučerová s dětmi se pustily do křiku, pročež je Šilhán vykázal z místnosti.
Po předchozích zkušenostech se Šůlou Josef Šilhán neočekával nic dobrého, proto Staňkovi nařídil, aby zatčenému nasadil pouta. Když si Staněk zavěsil pušku přes rameno, aby mohl vykonat rozkaz, Šůla využil příležitosti, sebral ze stolu zavírací nůž a vrhl se na Šilhána. Ten instinktivně tasil šavli a dvakrát útočníka sekl. Poté Šůla, zraněný na obou rukou, upustil zbraň.
Šůla se nechal od Šilhána a Erbena ošetřit, poté ho četníci dopravili k lékaři do Nového Jáchymova. Jelikož ovšem doktora nezastihli doma, museli raněného převézt do nemocnice v Berouně. Po lékařském ošetření Šilhán zařídil Šůlův převoz do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci.
Šilhán samozřejmě musel incident ohlásit nadřízeným orgánům, které neprodleně zahájily vyšetřování, zda Šilhán použil zbraň oprávněně. Velitel Četnického oddělení v Příbrami vyslechl Šilhána i Staňka za přítomnosti okresního velitele Václava Bouberleho z Rakovníka. Následoval výslech Adolfa Erbena a Anny Kučerové za účasti dvou svědků, kublovského rolníka Františka Menzla a obecního strážníka Josefa Dubského. Josef Šůla, otec zatčeného, se odmítl dostavit na obecní úřad k výslechu a Dubského, který jej úředně předvolal, „hrubě odbyl ošklivou nadávkou.“
Vyšetřující velitel oddělení se 5. května vydal do Prahy, aby vyslechl i Otto Šůlu, který se přiznal k podvodu, ale tvrdil, že nůž chtěl použít nikoliv k útoku na četníky, nýbrž k sebevraždě, aby se vyhnul vězení. U Šůlova výslechu byl přítomen vyšetřující soudce Schejbal. Vězeňský lékař Oldřich Navara vyšetřovateli sdělil, že obě Šůlovy rány se pravděpodobně zahojí bez následků.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 986, signatura Z 9/34.
Žádné komentáře:
Okomentovat