V posledních letech – mimo jiné díky úspěšnému seriálu Četnické humoresky – výrazně vzrostl zájem badatelů i veřejnosti o problematiku prvorepublikových bezpečnostních složek. Stále častěji jsou právem připomínány zásluhy četníků, policistů a členů finanční stráže při udržování pořádku a především při obraně republiky před nacisty.
V zájmu objektivity je ovšem třeba říci, že i mezi příslušníky těchto ozbrojených složek docházelo ke kázeňským problémům a někdy i k projevům politické nespolehlivosti. Dochované zprávy o těchto jevech jsou však obvykle příliš stručné a torzovité na to, abychom na jejich základě mohli aktéry oněch událostí soudit. Uveďme si několik příkladů:
Na jaře 1926 byl na četnickou stanici v Zieglerově Dole u Nýřan přeložen nový velitel stanice, vrchní strážmistr Jan Knoll z Lokte. Dotyčný měl ve funkci vystřídat strážmistra Mayera. Ministerstvo obrany upozornilo ministerstvo vnitra, že Knoll, který byl údajně německé národnosti, „jest pravděpodobně totožný s vrchním strážmistrem Knollem, bývalým velitelem četn. stanice v Slovenském Novém Městě, proti kterému bylo v roce 1921 důvodné podezření, že udržuje spojení s orgány maďarské zpravodajské služby v Satoralja Ujhély a umožňuje těmto snadný přechod přes hranice.“
Jelikož v Zeiglerově Dole působila silná komunistická organizace, bylo nutné, aby tamní četnické stanici velel politicky spolehlivý člověk. Zemské četnické velitelství proto nařídilo exponovanému četnickému štábnímu důstojníku v Plzni, aby – pokud se potvrdí Knollova totožnost – byl dotyčný přeložen „na některou bezvýznamnou stanici v ryze českém kraji s obyvatelstvem zemědělským.“
Ze spolupráce s maďarskou rozvědkou byl podezříván i vrchní strážmistr četnictva Vojtěch Lipták, který byl kromě toho v roce 1924 vyšetřován u divizního soudu v Užhorodě pro úplatkářství, odsouzen byl však „pouze“ za „porušení povinnosti ve službě strážní.“ Kapitán Antonín Jahelka, který v letech 1925-1926 působil jako velitel oddělení v Michalovcích, kde tehdy sloužil i Lipták, v dubnu 1931 na dotaz Zemského četnického velitelství sdělil, že v uvedené době žádné podezření proti Liptákovi neexistovalo. Další z Liptákových bývalých nadřízených uvedl, že dotyčnému sice při jedné příležitosti udělil disciplinární trest, avšak o Liptákově údajné spolupráci s Maďary nic neví.
Mezi příslušníky československých bezpečnostních složek, podezřelými z vyzvědačství, byl i respicient finanční stráže v Schönbachu František Čampulka, pensionovaný 31. října 1930. Velitel četnického oddělení v Chebu štábní kapitán Borský v listopadu 1930 hlásil, že Čampulka i po odchodu ze služby udržoval kontakty s podezřelými osobami a příležitostně dojížděl do Kraslic a na jiná místa, o účelu těchto cest se však četnictvu nepodařilo nic zjistit. Pokud byl Čampulka skutečně špionem, byla jeho činnost nejspíše finančně motivována, jelikož Borský ve svém hlášení upozornil na Čampulkovy značné dluhy.
Pravdivost výše uvedených obvinění ovšem bez podrobnějších znalostí nelze posoudit a bylo by chybou vytvářet předčasné závěry. Ostatně ani tehdejší vyšetřovací orgány si nebyly Knollovou, Liptákovou ani Čampulkovou vinou jisty.
Došlo i k případům, kdy se bývalí četníci otevřeně angažovali v politických organizacích, nepřátelských československému státu. V roce 1934 bylo vedeno „řízení před disciplinárním výborem pro četnické důstojníky nižší“ proti kapitánu četnictva ve výslužbě Jiřímu Koppovi z České Lípy, který v obecních volbách kandidoval za německou nacionalistickou stranu DNSAP.
Kopp se v dopise z 10. října 1934 hájil tím, že když po odchodu do výslužby v červenci 1930 získal volební právo, původně usiloval o přijetí do německé agrární strany Bund der Landwirte, kam nebyl přijat. Poté se rozhodl ke vstupu do DNSAP, jelikož „této straně příslušela tenkráte veškerá inteligence českolipská.“ Podle vlastních slov se Kopp o program a aktivity strany nikdy nestaral a na schůze nedocházel, členem strany byl pouze ze společenských a prestižních důvodů. Na kandidátní listinu byl Kopp údajně zapsán bez svého vědomí a v roce 1932 ze strany prý vystoupil.
Skutečnost, že se Kopp neúčastnil veřejných akcí strany a nezastával žádnou stranickou funkci, byla potvrzena i velitelem Četnického oddělení v České Lípě. O Koppově údajném vystoupení ze strany však nebylo nic známo.
Ve stejné politické straně jako Kopp působil i vrchní strážmistr ve výslužbě Josef Mühl, zvolený v březnu 1932 do obecního zastupitelstva ve Městě Teplá. Na přelomu května a června byla u Mühlova syna Karla z neznámých důvodů vykonána domovní prohlídka, při které četníci našli pistolový zásobník s osmi náboji, údajně patřící Josefu Mühlovi. 12. července 1932 proto dostala četnická stanice v Městě Teplá rozkaz monitorovat Mühlovu činnost. Stejně jako v Koppově případě, ani tentokrát není znám výsledek vyšetřování.
V době nacistické okupace získalo určité množství četníků německou národnost, případně i říšskoněmecké občanství. Ne vždy se tak ovšem stalo z jejich vlastní vůle. Například četníkům majícím bydliště v „Sudetech“ bylo říšské občanství v podstatě přiděleno automaticky. Rovněž ti, kteří pocházeli ze smíšených rodin nebo měli německé manželky, neměli ve svém rozhodování úplnou volnost. Problematika získávání německé národnosti u četnictva by ovšem zasloužila mnohem podrobnější odborné zpracování. Pro zajímavost uveďme, že mezi četníky, kteří získali německou národnost, patřil i Jan Turko, podle něhož byla pojmenována jedna z postav seriálu Četnické humoresky.
Našli se však četníci, kteří proti přidělení německé národnosti protestovali. Například strážmistr Josef Adámek od četnického pohotovostního oddílu v Mladé Boleslavi napsal v březnu 1940 Zemskému četnickému velitelství v Praze žádost, aby v jeho osobním záznamu byla uvedena česká národnost.
Na druhou stranu došlo i k případům, kdy četníci vstupovali do služeb německých bezpečnostních orgánů. K těmto mužům patřil mimo jiné strážmistr Rudolf Konečný, narozený roku 1911 v Moravské Ostravě, římskokatolického vyznání a německé národnosti, civilním povoláním zahradník. Vojenskou službu vykonal u dělostřeleckého pluku 2, kde dosáhl hodnosti četaře. V říjnu 1937 nastoupil k četnictvu, sloužil na Plzeňsku. Z jeho osobního spisu se dozvídáme, že šlo o náruživého sportovce, který se věnoval plavání, cyklistice, jízdě na koni a lyžování. Od 1. ledna 1942 sloužil u německé kriminální policie. Motivy četníků vstupujících do německých služeb mohly být různé – přesvědčení o správnosti nacistické ideologie, kariérismus, ale také maskování odbojové činnosti.
Někteří četníci dokonce usilovali o vstup do nacistických organizací. Vrchní strážmistr Hampl, velitel stanice Vrčeň, který se od 13. července 1939 hlásil k německé národnosti, žádal nadřízené orgány k povolení vstupu do NSDAP. Okresní velitel v Přešticích i velitel Četnického oddělení v Plzni se k Hamplově prosbě postavili odmítavě, přesto však tuto záležitost postoupili k rozhodnutí Zemskému četnickému velitelství, jehož konečnou odpověď bohužel neznáme.
Podobných případů je však doloženo jen málo. Převážná většina četníků (stejně jako většina národa) cítila nepřátelství k nacistickým okupantům. Mnozí se zapojili do odboje, jiní se alespoň snažili vykonávat své služební povinnosti tak, aby co nejméně škodili civilnímu obyvatelstvu. Jelikož se tito četníci pochopitelně snažili své protinacistické smýšlení tajit, dochovalo se o jejich aktivitách jen málo zpráv, v důsledku čehož je činnost četnictva za okupace dosud jen málo zmapována.
Jako jeden z příkladů však můžeme uvést četnickou stanici v Náměšti na Hané, jejíž velitel Antonín Trtílek od počátku války ukrýval zbraně. V roce 1944 byl vyšetřován Gestapem, které mu naštěstí nic nedokázalo. Další četníci z této stanice tolerovali porušování nacistických nařízení a přehlíželi projevy pasivního odporu vůči okupantům. Jeden z četníků byl například kázeňsky potrestán za to, že neudal osobu, která na výročí vzniku ČSR položila kytici k pomníku obětí první světové války.
Podobných případů byla celá řada, ale o mnohých z nich se patrně nikdy nedozvíme.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha.
Státní okresní archiv Olomouc, fond Četnická stanice Náměšť na Hané.
Žádné komentáře:
Okomentovat