Ačkoliv po skončení první světové války zůstalo mezi lidmi mnoho zbraní a jiného vojenského vybavení, stávalo se, že tyto věci chyběly právě těm, kteří je potřebovali nejnutněji, tedy strážcům pořádku.
V dubnu 1920 obdržela olomoucká policie informaci, že „na Úřední čtvrti skrývá se známý nebezpečný zloděj Martínek, který měl podíl na veliké krádeži sukna v Prostějově.“ Jelikož se dalo předpokládat, že zločinec bude ozbrojen, museli si policisté před zákrokem nejprve půjčit zbraně od svých známých – civilistů. Sami totiž nedisponovali dostatečnou výzbrojí.
K obdobným případům docházelo i v pozdější době. 22. prosince 1921 hodinu před půlnocí konali příslušníci finanční stráže Štork a Gavalčík z oddělení v Šiléřovicích pravidelnou obchůzku, když po nich bylo dvakrát vystřeleno. Oba financové se rozběhli k budově celního úřadu, situovanému na okraji obce, zhruba 300 metrů od státní hranice.
V budově v té době pobýval příslušník finanční stráže Bydlo, který zburcován střelbou popadl svítilnu a vyběhl ven, kde narazil na své dva kolegy. V té chvíli zazněl další výstřel ve směru od Annaberku. Když financové střelbu opětovali, následovala prudká nepřátelská palba, která trojici donutila vyhledat ukrýt se v budově celního úřadu.
Po té střelba utichla, ale záhy se ozvaly další výstřely v prostoru mezi Rudišvaldem a Annaberkem, kde patrně došlo k další potyčce neznámých útočníků s příslušníky československých ozbrojených sil.
Zakrátko dorazili šiléřovičtí četníci, kteří poté společně s trojicí financů provedli průzkum podél státní hranice, aniž by narazili na cokoliv podezřelého. Motiv útoku zůstal nevyjasněn, nicméně novinář, který o kauze následujícího dne referoval, vyslovil domněnku, „že pachatelé chtěli v útoku napadnout buď celní úřad, kde je uloženo mnoho zabaveného zboží, nebo běželo o imitovaný útok,“ který měl odlákat pozornost od přechodu skupiny pašeráků přes hranice.
Žurnalisté, zajímající se o dotyčný případ, zjistili, že jde o již třetí incident v tomto regionu za poslední měsíc. Necelý týden před popsanou přestřelkou byl Gavalčík se svou ženou přepaden skupinou pašeráků a museli své věznitele doprovázet na jejich noční výpravě jako rukojmí.
Financové měli velice omezené možnosti obrany, jelikož disponovali pouze starými jednorannými puškami typu Verndl, které navíc vzhledem k nedostatku munice obvykle nosili nenabité. Pouze na noční služby fasovali po jedné patroně. Někteří příslušníci finanční stráže na inkriminovaném úseku hranic si proto z vlastních prostředků pořizovali revolvery.
Zdroj: Lidové noviny, 28. dubna 1920, 23. prosince 1921.
Žádné komentáře:
Okomentovat