29. září 1928 asi deset minut před jedenáctou hodinou dopolední stál vrchní strážmistr Josef Hupka z Kyselky zabrán do hovoru s cestářem Františkem Felgenhauerem na okresní silnici nedaleko Eichendorfu, „když na jednou přes řeku Ohři padla z lesa střelná rána.“ Kulka se odrazila od železného zábradlí u silnice a podle Hupkova pozdějšího tvrzení těsně minula jeho levé ucho.
Podle zvuku výstřelu četník usoudil, že rána vyšla „z flobertky anebo z pistole a byla vystřelena ze vzdálenosti as 60 kroků.“ Při pohledu na druhý břeh Ohře Hupka s cestářem Felgenhauerem spatřili eichendorfského dělníka Antonína Zebische, jak vyšel z lesa a následně začal na přilehlém poli Václava Kliera vykopávat křen. Felgenhauer následně vypověděl, že přibližně dvacet minut před střelbou viděl Zebische, jak plul přes řeku na loďce dělníka Ondřeje Kundého.
„Jelikož stíhání Zebische bylo pro nemožnost překročení řeky Ohře vyloučeno,“ Hupka vyslal cestáře pro strážmistra Petra Skřivana, jemuž poté nařídil, „aby zahájil pátrání po pachateli směrem přes Rydkéřov k Egerbrücken.“ Skřivanovi se podařilo dostihnout Zebische kolem šestnácté hodiny poblíž Nového Mlýna, když přecházel Ohři po jezu. Po eskortování do Eichendorfu byl zadržený podroben prohlídce za účasti Hupky, Skřivana a obecního rady Richarda Schindlera, ale zbraň u něho nalezena nebyla. Zebitsch rovněž popřel, že by střílel na četníka, a tvrdil, že v době incidentu pobýval u sestry.
Ta vypověděla, že v době střelby trhala se Zebischem šípky poblíž Ohře a spolu s bratrem viděli nedaleko místa střelby rolníka Kliera z Rydkéřova. Cestář Felgenhauer uvedl, že byl svědkem, jak Zebischovu sestru asi v deset hodin převezl přes řeku její manžel Josef Wirkner.
Ačkoliv se tedy v blízkosti místa činu zřejmě pohybovalo více osob, vrchní strážmistr Hupka stále podezíral Zebische, kterého krátce předtím vyšetřoval pro krádeže ryb, na nichž se podíleli i bratři podezřelého. Existovala tudíž možnost, že Zebisch jednal ze msty.
Při domovní prohlídce bylo u Zebische nalezeno šest nábojů, o nichž obviněný tvrdil, „že si je přinesl jeho bratr Albin od vojska.“ Zabavené náboje byly předány karlovarskému okresnímu soudu. Tam byl 29. září v 19:30 dodán i Zebisch, oficiálně zatčený o dvě a půl hodiny dříve.
1. října 1928 Hupka sepsal hlášení o události. 5. října následovala zpráva okresního četnického velitele v Karlových Varech štábního kapitána Josefa Růžičky, jemuž se při vyšetřování na místě činu podařilo nalézt strom, o jehož větev si střelec opřel zbraň. Dále doplnil informaci, jež v Hupkově hlášení chyběla. Mezi výstřelem a okamžikem, kdy Hupka a Fengenhauer spatřili Zebische, uplynulo zhruba pět minut.
Tvrzení, že Zebisch na poli kopal křen, Růžička odmítl s tím, že na poli nebyly objeveny žádné známky po kopání motykou a že tam žádný křen ani neroste. Sám obviněný ovšem prohlašoval, že na poli kopal křen. No dotaz Růžičky a vyšetřujícího soudce Bláhy, co se stalo s jeho motykou, odpověděl, že ji při práci rozbil a následně zahodil. Uvedené tvrzení štábního kapitána Růžičku příliš nepřesvědčilo, by právě naopak. „Každý, kdo podobné hospodářské nářadí při práci poškodí – vezme sebou aspoň železnou část tohoto nástroje.“
Růžička dospěl k závěru, že to, co Hupka a cestář z dálky viděli, nebyla motyka, ale puška, ze které Zebisch nejprve vystřelil na četníka a poté s ní předstíral kopání křenu.
Zebischovi přitížila i reputace jeho rodiny. Bratr Josef byl již třikrát trestán pro podvody a krádeže, v době vyšetřování čekal ve vazbě v Chebu na soud za loupež. Václav Zebisch již měl za sebou sedm trestů za krádeže a jeden za přestupek zbrojního patentu. Další bratr Albin byl rovněž vyšetřován pro krádež. I švagr Josef Wirkner byl spolu s Antonínem Zebischem „6.4. 1928 pro zločin krádeže soudu oznámen, a to vrch. str. Hupkou.“
Růžička také zjistil, že Zebischovi prokazatelně vlastnili pušku – flobertku, jelikož Václava Zebische předchozího roku přistihl lesní personál černínského statku při pytlačení s uvedenou zbraní, patrně s toutéž, kterou použil pachatel útoku na vrchního strážmistra Hupku. Při domovní prohlídce u Zebischů však četníci, jak již bylo zmíněno, žádnou zbraň nenašli. Jako nejpravděpodobnější se tedy jevilo, že Antonín Zebisch po útoku flobertku někde ukryl či zahodil. „Vzhledem na rozsáhlé a místy úplně neprostupné houštiny“ se četníkům nepodařilo pušku objevit.
O tom, jak dopadlo soudní přelíčení s pravděpodobným pachatelem, četnické záznamy mlčí. Vzhledem k absenci zbraně však jedinými argumenty proti Zebischovi zůstávalo to, že se v době střelby pohyboval poblíž místa činu a měl nevyřízené účty s vrchním strážmistrem Hupkou. To ovšem na odsouzení patrně nestačilo.
Zdroj : Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství, kart. 375.
Žádné komentáře:
Okomentovat