Během zimy a jara 1921 došlo k závažnému konfliktu mezi vrchním strážmistrem Jakubem Speidlem[1] a obyvateli obce Rossbach (odkud byl dotyčný v průběhu inkriminovaného období přeložen do Kulmsalu), zejména rodinou Müllerů. Za počátek vleklého sporu lze označit nehodu z 1. února zmíněného roku, kdy jistý Robert Hoffmann při neopatrné manipulaci se zbraní neúmyslně zastřelil Luisu Müllerovou. Ačkoliv Speidl byl ještě téhož dne večer informován rodinou oběti, zahájil pátrání až následujícího rána „vymlouvaje se na čas noční a na to, že mu pachatel osobně znám není.“ V důsledku tohoto prodlení se Hoffmannovi podařilo uprchnout do Saska
Pro další pátrání byla pochopitelně nutná spolupráce s německými bezpečnostními orgány. Speidl však, místo aby on sám nebo někdo z jeho podřízených kontaktoval říšské četnictvo, poslal k německým kolegům příbuzného oběti Ferdinanda Müllera s písemnou zprávou. Müller prý rovněž musel Speidlovi proplatit náklady za telefonické a telegrafické rozeslání pátracích oběžníků saským úřadům.
Toto četníkovo počínání vedlo k tomu, že Marta Müllerová podala na vrchního strážmistra Speidla písemnou stížnost. Ta mimo výše uvedené údaje obsahovala i tvrzení, že Jakub Speidl nadával obyvatelům Rossbachu do podloudníků, což posléze dosvědčil i tamní starosta Jan Penel. Ačkoliv nařčený četník toto obvinění popřel, odmítl uposlechnout výzvy nadřízených, aby zažaloval Martu Müllerovou pro urážku na cti. Později dokonce prohlašoval, že jej velitel oddělení donutil k podání žaloby, „ačkoliv tak učiniti byl povinen na základě stávajících předpisů.“
Když nakonec došlo k soudnímu projednávání údajné urážky Speidla Müllerovou, nechal si četník od obviněné proplatit cestovné ve výši 32 korun, zřejmě za cestu k soudu a zpět. Kromě toho vrchní strážmistr Speidl v rozporu s rozkazy za nejasných okolností zatkl jednoho příslušníka rodiny Müllerů, který měl být pouze předvolán na úřad. (Z dokumentů nevysvítá, o jaký úřad se jednalo.) Uvedené jednání Speidl zdůvodnil tím, že „zná tuto rodinu Müllera, jako nebezpečnou, sestávající z vícero členů, několikráte pro různé delikty trestanou.“
Spory s rodinou Müllerů však nepředstavovaly jediný Speidlův problém. Jmenovanému se dále kladlo za vinu, že udal správce Wagnerovy továrny v Rossbachu, jistého Künzela, pro fingovanou krádež, přestože nakonec došlo k odhalení a usvědčení skutečných pachatelů. Velitel stanice v Rossbachuu se zřejmě netěšil příliš velké popularitě ani u dalších obyvatel svěřeného obvodu, jelikož v dubnu 1921 neznámí výtržníci vytloukli okna jeho bytu
V důsledku výše uvedených nařčení bylo na Jakuba Speidla podáno trestní oznámení. Celý případ se na základě dochovaných materiálů jeví jako poněkud nejednoznačný. Vrchní strážmistr patrně skutečně zanedbal služební povinnosti při pátrání po Hoffmannovi a vyšetřování krádeže v továrně a nepočínal si dostatečně iniciativně. Je dost možné, že se skutečně dopustil urážek vůči obyvatelstvu, po dlouholeté službě u rakousko-uherského četnictva byl zřejmě zvyklý jednat s civilisty poněkud nadřazeně a autoritářsky. Na druhou stranu, pokud lze věřit Speidlovým slovům o kriminální minulosti Müllerů, nelze vyloučit, že některá obvinění proti Speidlovi byla úmyslně zveličena.
Za pozornost stojí i to, že nadřízené orgány kladly Speidlovy mimo konkrétních pochybení za vinu i to, že váhal s podáním žaloby na Martu Müllerovou a že tudíž nedostatečně hájil svou pověst a tím pádem i reputaci četnického sboru.
Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 90.
[1] Jakub Speidl pocházel z Haliče. V době popisovaných událostí mu bylo 45 let a měl za sebou 21 let služby u četnictva.
Žádné komentáře:
Okomentovat