V roce 1930 se na Zemské četnické velitelství v Praze obrátila jistá Aloisie Volštátová, vdova po vrchním strážmistru Josefu Volštátovi z Habrů, který zemřel 11. března 1930. Volštátová prosila, aby velitelství „na mne a mojí rodinu uspořádalo peněžitou sbírku,“ jelikož její zemřelý manžel, který byl déle jednoho roku nemocen,“ se v důsledku výdajů na léčbu značně zadlužil. Volštátová, matka sedmi dětí ve věku od čtyř do šestnácti let, navíc vydala nemalé prostředky na manželův pohřeb.
Zemské četnické velitelství pověřilo velitele Četnického oddělení v Čáslavi, aby prověřil „osobní, majetkové a rodinné poměry žadatelky.“ Podle odpovědi z Čáslavi z 1. dubna 1930 „majetkové poměry rodiny byly uspořádané. Teprve dlouhotrvající choroba zemřelého vyčerpala veškeré úspory.“ Dále bylo uvedeno, že „vdova jest dlužna bratru zesnulého 4. 000 Kč.“
Čáslavský velitel doporučil žádosti Volštátové vyhovět, „ježto jde o výjimečný případ a okolnosti, že vrchní strážmistr Volštát byl nadobyčej svědomitým četníkem.“ Kromě toho zdůraznil, že vdova podala žádost bez jeho vědomí.
Zemské četnické velitelství ovšem konání sbírky nepovolilo, namísto toho bylo rozhodnuto vyplácet Volštátové ročně vdovskou penzi 11 400 Kč, příspěvky na výchovu až do výše 11 400 Kč, výchovné 3 000 Kč a přídavek na dítě 3 600 Kč. K tomu měla vdova obdržet roční úmrtné ve výši 5 700 Kč
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 393, sign. 4674/30.
Žádné komentáře:
Okomentovat