Četnické knihovny

V předposlední zářijový den roku 1927 hlásilo Zemské četnické velitelství v Praze Ministerstvu vnitra, že v Čechách přichází v úvahu 280 četnických stanic, do jejichž obvodu by mohly být vyslány putovní knihovny. Jednalo se především o „stanice v místech, kde není obecních knihoven, nebo, kde sice obecní knihovny jsou, avšak nemají k disposici českých knih.“ Do obou řečených kategorií pochopitelně spadala celá řada stanic v národnostně smíšených pohraničních oblastech.z

Putovní knihovny měly fungovat tak, že by zemské velitelství opatřilo 70 dřevěných kufříků, jelikož „kufříkům dřevěným dává se přednost před jinými vzhledem k jich upotřebení a trvanlivosti.“ Četnictvo již oslovilo tři potenciální dodavatele, „z nichž nejlevnější jest nabídka truhlářského závodu Jana Michala z Prahy III.“ Cena byla předběžně odhadnuta na 4 550 korun, a to včetně 3 000 klíčků ke kufrům. (Dále v citovaném dokumentu se píše pouze o třech stovkách klíčů, což se jeví jako pravděpodobnější údaj.)

„Každý kufřík tvořil by jednu putovní knihovničku“ obsahující zhruba dvě desítky výtisků, přičemž ve všech kufřících měly být zastoupeny publikace „populárně-naučné, odborného vzdělání a belletrie všeho druhu.“ V případě posledně uvedené kategorie se jednalo zejména o „romány historické, kulturně historické, z prostředí sociálního atd.“

 Tyto mobilní knihovničky měly postupně cirkulovat mezi jednotlivými četnickými stanicemi, a to především prostřednictvím železniční dopravy. Při předpokládané váze jednoho plného kufříku 13 kilogramů by roční náklady na převážení 70 knihovniček činily přibližně 870 korun. Každá z vybraných četnických stanic měla dostat jednou do roka jednu z knihovniček, kterou by si mohla ponechat po dobu tří měsíců.

Do oběhu hodlalo Zemské četnické velitelství dát zhruba 1 400 knih, tedy většinu svého vlastního knihovního fondu, který v té době čítal 1 712 publikací o 1 963 svazcích. Vysoký počet objednaných klíčů autoři návrhu zdůvodnili snahou, „aby každá stanice měla svůj vlastní klíček (Na tomto místě připomeňme, že do projektu mělo být zapojeno 280 stanic – pozn. aut.) a 20 klíčků bylo by záložních. Tím by se zamezilo zasílání klíčků zároveň s knihovničkami a ušetřilo by se vydání za zasílání klíčků.“

Praktická realizace popisovaného projektu by pochopitelně měla za následek „značnější opotřebování  knih“ a kromě toho bylo „nutno též počítati s výdajem na manipulační a kancelářské potřeby /: nákladní listy, seznamy knih, záznamy, evidence a. pod :/ a s výdajem na udržování knihovniček.“ Roční náklady na opravy poškozených výtisků a případné dokupování náhrady za ztracené či zničené knihy se měly pohybovat kolem 500 korun, zatímco výdaje na manipulační a kancelářské potřeby byly odhadnuty na 300 korun. Údržba knihovniček měla podle propočtů vyjít na 150 korun ročně.

Autoři projektu se netajili svým optimismem. „Ježto jde o četnické stanice téměř výlučně v německém pohraničí, vzdálené od kulturních středisk (sic!), lze očekávati, že bude zavedení těchto knihovniček uvítáno s povděkem.“ Dále bylo zdůrazněno, že knihovna zemského velitelství vznikla „větším dílem z dobrovolných příspěvků četnictva.“

V závěru písemného návrhu pak jeho původci mimoděk poukázali na určitý nedostatek v odborné výchově četnictva, když uznali, že „veškeré stanice v obvodě zdejšího velitelství jeví čilý zájem o literaturu odbornou, zejména z oboru kriminalistiky. Tato díla jsou však ve zdejší knihovně k disposici jen ve skrovném počtu.“ Nemůžeme vyloučit, že šlo o skrytý apel na Ministerstvo vnitra, jemuž bylo memorandum adresováno, aby zajistilo četnictvu větší množství odborných publikací.

K hlášení byla přiložena zpráva osvětového referenta Doplňovacího oddělení Zemského četnického velitelství z 26. září 1927, která udávala, že mnohé stanice vyžadují zasílání alespoň čtyř putovních knihovniček ročně, „podobný rozsah není ovšem prozatím uskutečnitelným s ohledem na omezený počet knih ve zdejší knihovně.“ Bylo proto doporučeno začít experimentálně využívat menší množství knihovniček a vyčkat, jak se systém osvědčí, zejména neutrpí-li praktický výkon služby. Řečeno jinými slovy, nebude-li četníky četba odvádět od svědomitého plnění povinností.

Mimo tyto argumenty se citovaná relace osvětového referenta v podstatě shodovala s obsahem již zmíněného hlášení z 29. září 1927. Doplnila pouze, že výrazná poptávka po kriminalistické literatuře existuje i u dalších četnických stanic, v jejichž obvodech fungují obecní knihovny. Vzhledem k nedostatečné vybavenosti knihovny Zemského četnického velitelství však bylo řešení zmíněného problému odsunuto na neurčito.

Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 361, sign. 9711/27.