V podvečer 3. května 1929 se u vedlejšího celního úřadu v Hrádku nad Nisou objevili bratři Erich a Bruno Schneiderovi a Helmuth Zeshang, všichni němečtí občané ze Žitavy. Tato trojice, jak později udal respicient finanční stráže Ladislav Zlatohlávek, celé odpoledne přecházela hranice tam a zpět a střídavě navštěvovala československé a německé hostince. V době incidentu již tedy byli poněkud podnapilí.
Přítomný vrchní strážmistr četnictva Jan Bican se rozhodl Němce legitimovat. Zatímco oba Schneiderové se vykázali platnými pasy, jejich společník Zeschang u sebe neměl žádný doklad, který by jej opravňoval k překročení hranic.
Když Bican trojici vykázal, Schneiderovi a Zeschang se vrátili na německou stranu hranice, odkud následně začali četníkovi nadávat do českých psů a Československé republice do státu lumpů a gaunerů.
Přítomné svědky na obou stranách hranic zarazila nečinnost příslušníků německé finanční stráže, „kteří celému případu klidně přihlíželi, vzdor tomu, že byl přednosta německého celního úřadu Michael Richter, vrchním strážmistrem Bicanem na rušitele obecného míru upozorněn, a přece proti rušitelům nezakročil.“
7. května 1929 Bican sepsal o případu hlášení, které okresní četnický velitel v Liberci kapitán Dlouhý odeslal Zemskému četnickému velitelství v Praze s podotknutím, že „zakročení vrch. strážm. Jana Bicana bylo správné.“ Nadřízený velitel četnického oddělení kapitán Zemánek doplnil, že četnictvo informovalo o incidentu inspektora německé kriminální policie Zenkera, který přislíbil věc řádně vyšetřit.
Zemánek se netajil svým názorem, „že stížnost do postupu finančních orgánů je neodůvodněná, protože finanční orgány nejsou oprávněny zakročovati v trestních věcech.“ Zemánkovo stanovisko sdílel i exponovaný četnický štábní důstojník v Mladé Boleslavi podplukovník Rudolf Friedl, který navrhl, „aby záležitost byla považována za vyřízenou“ s tím, že příslušníkům německé finanční stráže nelze vytýkat pochybení a že ohledně potrestání viníků je nutno vyčkat na výsledek Zenkerova vyšetřování, v něž Friedl patrně vkládal značné naděje, jelikož o inspektoru Zenkerovi bylo „známo, že vychází naším (sic!) četníkům v pohraničí s největší ochotou vstříc.“
Důvěra v Zenkera se ukázala jako oprávněná, jelikož 18. července 1929 vrchní strážmistr Bican z Hrádku nad Nisou hlásil, že Erich Schneider byl odsouzen doktorem Krausem od žitavského Amtsgerichtu ke čtyřem týdnům vězení a úhradě soudních útrat..
Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 384, sign.
Žádné komentáře:
Okomentovat