Druhá polovina 20. let představovala pro Československo relativně poklidné období, kdy se mezinárodně- i vnitropolitické poměry vyvíjely bez větších otřesů. Během této éry, kterou v českém prostředí ukončil pád „panské koalice“ a v celosvětovém měřítku vypuknutí Velké hospodářské krize, došlo k řadě reforem u četnictva. Mimo zřízení pátracích stanic a dalších organizačních změn se jednalo také o přidělování bicyklů a telefonů četnickým stanicím. Agenda, spojená s touto modernizací, nám umožňuje nahlédnout do poměrů, které panovaly v obvodech jednotlivých četnických stanic.
Kupříkladu 29. ledna 1928 Četnické oddělení Cheb podalo návrh na zřízení telefonních linek pro stanice Sangerberg, Vildštejn, Neuberg, Tršnice, Tatrovice a Libštejn. Žádost o přidělení telefonů je doprovázena stručným popisem situace v obvodech dotyčných stanic. Například o Sangerbergu se dozvídáme, že leží v lesnaté oblasti, kde v letních měsících „panuje dosti čilý ruch turistický“ a tamní obyvatelstvo „jest náchylné k častému páchání různých trestných činů.“ V obci fungovala telefonní ústředna, vzdálená zhruba 20 kroků od četnické stanice.
Ve Vildštejně, sídle okresního soudu a několika továren, v dané době sílilo komunistické hnutí a „různé trestné činy často zde přicházejí.“ Nejbližší telefonní ústředna se nacházela v 6 kilometrů vzdálených Františkových Lázních. Neuberg ležel poblíž státních hranic na poměrně významné silnici do Saska. V obvodu stanice se nacházelo několik průmyslových podniků a výletních restaurací, telefonní ústředna však chyběla. Nejbližší zařízení tohoto druhu bylo k dispozici v Aši, 7 kilometrů od Neubergu.
Tršnická stanice byla situována v blízkosti železniční křižovatky. „Mnoho služebních úspěchů hlavně v letní době stanici unikne, ježto nemůže rychle prověřiti totožnost podezřelých cizinců meškajících na nádraží.“ Nejbližší telefonní ústředna byla k dispozici v Chebu, ve vzdálenosti přibližně 3700 metrů od četnické stanice.
Četnické stanici v Tatrovicích připadla „větší část obvodu po zrušení stanice Lipnice.“ Hornatou oblastí nezřídka procházely skupiny potulných cikánů. Telefonní ústředna se nacházela v 6 a půl kilometru vzdáleném Chodově. Libštejnská stanice ležela „přímo na hustě zalesněné státní hranici.“ Pěší cesta na nejbližší železniční nádraží do 4 a půl kilometru vzdáleného Hazlova, kde též fungovala telefonní ústředna, trvala kolem půldruhé hodiny. „Obvod obývá částečně lesní dělnictvo“ a především zaměstnanci textilních továren.
V návrhu plzeňského exponovaného důstojníka z 8. února 1928 se doporučuje zřízení telefonního připojení na všech výše uvedených četnických stanicích.
Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství, kart. 1068.
Žádné komentáře:
Okomentovat