12. prosince 1926 byly na vrchu Vladař nalezeny dvě dětské kostry, které se četníkům z Chýše a Žlutic podařilo identifikovat jako Josefa Heinzla z Horního Slavkova narozeného 1907 a jeho o rok mladší sestru.
Obě děti byly naposledy viděny 4. května 1919, kdy s nimi jejich otec Josef Heinzl odjel z Horního Slavkova do Žlutic „udánlivě za účelem opatření potravin.“ Později otec hlásil zmizení obou dětí četnické stanici v Horním Slavkově a nechal uveřejnit výzvu k pátrání v žlutických novinách.
Jelikož mezi obyvatelstvem kolovaly spekulace, že by vrahem mohl být sám Heinzl, zahájili vrchní strážmistr František Somerauer se strážmistrem Františkem Kuchařem ze Štědré vyšetřování a na základě blíže nespecifikovaných důkazů se jim podařilo přimět Heinzla k přiznání, že své potomky zardousil v důsledku existenční tísně, „aby tím částečně zbývajícím dvoum dětem od bídy odpomohl.“
Exponovaný štábní četnický důstojník v Plzni vyzval velitele Četnického oddělení v Karlových Varech kapitána Bělinu, aby předložil návrh k udělení pochvaly vyšetřovatelům. Bělina ovšem v květnu 1927 oznámil, že dle jeho mínění „v daném případě nejde o vynikající výkon, který by zasloužil zvláštního ocenění,“ jelikož Somerauer „nejednal dosti kamarádsky,“ když si od kolegů z Chyše, kteří postupovali poněkud zdlouhavě a liknavě, opatřil záznamy o výsledku jejich vyšetřování a sám podezřelého zatkl, čímž si de facto přisvojil zásluhu svých kolegů.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 355.
Žádné komentáře:
Okomentovat