V prvních letech existence ČSR muselo četnictvo řešit problém četníků německé národnosti. Ti, kteří si ve stanovené lhůtě nedokázali osvojit znalost státního jazyka, byli pochopitelně nuceni odejít ze služby. Problémy s nedostačující znalostí služební řeči však přetrvaly až hluboko do 20. let.
Při přehlídce četnické stanice v Rybářích v prosinci 1926 velitel Četnického oddělení v Karlových Varech kapitán Veselý zjistil, že velitel stanice vrchní strážmistr Josef Dietrich „neučinil ve znalosti služební řeči úplně žádného pokroku.“ Tuto skutečnost Dietrich zdůvodnil „čilou agendou stanice a silnou nervosou.“ V hlášení ze 4. ledna 1927 Veselý doporučil přezkoumání Dietrichova zdravotního stavu „a případné jeho trvalé pensionování.“ Eventuelní Dietrichovo přeložení na méně významnou stanici Veselý nedoporučil.
Dietrich dle vlastních slov hodlal brzy odejít do penze, ale mínil odsloužit ještě rok, aby tak získal nárok na vyšší penzi. K tomu se kapitán Veselý postavil odmítavě s odůvodněním, že Dietrich dlouhodobě zanedbával své povinnosti a jediným důvodem, proč nebyl již dříve penzionován, byl ohled na tři Dietrichovy nezaopatřené děti. Po Dietrichově druhém sňatku však již „není ... nutno tak velikého ohledu.“
Exponovaný štábní četnický důstojník v Plzni podplukovník Bohdan Baťka rovněž doporučil vyslání Dietricha k lékařské prohlídce do Prahy. Pokud by byl výsledek vyhovující, měl Dietrich být přeložen do vnitrozemí. Dále Baťka na základě informací od Veselého doplnil, že značnou část písemné agendy za Dietricha vyřizuje strážmistr Hostička a že Dietrich v roce 1918 údajně nabádal četníky německé národnosti k odchodu do ciziny. Dietrichovo ponechání v Rybářích Baťka považoval za zcela vyloučené a požádal Zemské četnické velitelství o přidělení náhrady.
Rozhodnutím Zemského četnického velitelství z 22. ledna 1927 byl ovšem Dietrich ponechán „zcela výjimečně na dosavadním působišti do léta tohoto roku,“ tedy do doby, než postoupí do vyšší platové stupnice.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 355.
Žádné komentáře:
Okomentovat