V odborné literatuře bylo již vícekrát popsáno, jakým způsobem se československé ozbrojené složky připravovaly na hrozící konflikt s nacistickým Německem. Mnozí příslušníci bezpečnostního aparátu však podnikali různá individuální opatření, která jim měla usnadnit jejich situaci v případě války.
Hlavním projevem tohoto trendu v řadách četnictva bylo podávání žádostí o povolení nosit osobní zbraň. Podobné žádosti si četníci pochopitelně podávali již dříve. Tyto žádosti se týkaly jak pistolí pro osobní obranu (které byly často souhrnně označovány jako „browning“), tak loveckých a sportovních zbraní. Vlastnictví loveckých pušek bylo obvykle povolováno pouze služebně starším četníkům, jelikož panovaly obavy, že mladší příslušníci četnictva by mohli pro svou loveckou vášeň zanedbávat služební povinnosti.
Během jara a léta roku 1938 však podávání žádostí o nošení „pistolí pod zákonitou délku“ nabylo doslova masových rozměrů. V řadě případů si příslušníci jednotlivých četnických útvarů podávali tyto žádosti hromadně. Například 2. května 1938 jedenáct četníků od chebského pohotovostního oddílu žádalo Zemské četnické velitelství v Praze, aby jim bylo umožněno nosit pistole pro osobní ochranu. 8. května podalo obdobné žádosti i sedm pracovníků chebské „pátračky,“ jejichž žádosti se ovšem netýkaly pouze pistolí, ale také loveckých pušek a flobertek. Zdá se tedy, že někteří četníci využili situace k tomu, aby si opatřili povolení na zbraně, které již dříve ilegálně vlastnili.
Ze září 1938 se dochovalo několik žádostí bývalých četníků, kteří si přáli, aby jim byly uznány vojenské hodnosti, odpovídající jejich dřívějším hodnostem u četnictva. Pisatelé žádostí byli patrně mimo jiné motivováni skutečností, že by v případě války s Německem byli nejspíše povoláni do armády. Za zmínku stojí fakt, že mezi žadateli byl i bývalý četník německé národnosti z Heřmanova Městce.
Vzhledem k probíhajícímu henleinovskému povstání a komplikované mezinárodně-politické situaci se úřady nehodlaly těmito záležitostmi, které se za daných okolností jevily jako vcelku marginální, zabývat. Ministerstvo národní obrany doporučilo žadatelům, aby své žádosti podali znovu, „až opět nastanou normální poměry.“
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha.
Hlavním projevem tohoto trendu v řadách četnictva bylo podávání žádostí o povolení nosit osobní zbraň. Podobné žádosti si četníci pochopitelně podávali již dříve. Tyto žádosti se týkaly jak pistolí pro osobní obranu (které byly často souhrnně označovány jako „browning“), tak loveckých a sportovních zbraní. Vlastnictví loveckých pušek bylo obvykle povolováno pouze služebně starším četníkům, jelikož panovaly obavy, že mladší příslušníci četnictva by mohli pro svou loveckou vášeň zanedbávat služební povinnosti.
Během jara a léta roku 1938 však podávání žádostí o nošení „pistolí pod zákonitou délku“ nabylo doslova masových rozměrů. V řadě případů si příslušníci jednotlivých četnických útvarů podávali tyto žádosti hromadně. Například 2. května 1938 jedenáct četníků od chebského pohotovostního oddílu žádalo Zemské četnické velitelství v Praze, aby jim bylo umožněno nosit pistole pro osobní ochranu. 8. května podalo obdobné žádosti i sedm pracovníků chebské „pátračky,“ jejichž žádosti se ovšem netýkaly pouze pistolí, ale také loveckých pušek a flobertek. Zdá se tedy, že někteří četníci využili situace k tomu, aby si opatřili povolení na zbraně, které již dříve ilegálně vlastnili.
Ze září 1938 se dochovalo několik žádostí bývalých četníků, kteří si přáli, aby jim byly uznány vojenské hodnosti, odpovídající jejich dřívějším hodnostem u četnictva. Pisatelé žádostí byli patrně mimo jiné motivováni skutečností, že by v případě války s Německem byli nejspíše povoláni do armády. Za zmínku stojí fakt, že mezi žadateli byl i bývalý četník německé národnosti z Heřmanova Městce.
Vzhledem k probíhajícímu henleinovskému povstání a komplikované mezinárodně-politické situaci se úřady nehodlaly těmito záležitostmi, které se za daných okolností jevily jako vcelku marginální, zabývat. Ministerstvo národní obrany doporučilo žadatelům, aby své žádosti podali znovu, „až opět nastanou normální poměry.“
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha.
Žádné komentáře:
Okomentovat