Každý četník měl pochopitelně právo zažádat o přeložení. Pokud byla žádost motivována ryze osobními důvody, Zemské četnické velitelství ji nezřídka odmítlo. Poměrně přísné posuzování žádostí o přeložení se však po „Mnichovu“ značně liberalizovalo.
Po odstoupení československého pohraničí Německu, Maďarsku a Polsku začali četníci, dříve sloužící v pohraničních oblastech, houfně žádat o přemístění do klidnějších vnitrozemských regionů. Řada četníků požadovala přeložení do míst, kde žily jejich rodiny. Někteří četníci, přeložení po „Mnichovu“ na novou hraniční čáru, své prosby zdůvodňovali obavou z hrozící odplaty henleinovců. Takové případy však byly poměrně vzácné. Většina žádostí o přeložení byla, jak se zdá, motivována spíše zklamáním a roztrpčením nad ztrátou pohraničí, než strachem. Zemské četnické velitelství Praha tyto žádosti posuzovalo o dost benevolentněji, než dříve.
Z písemných proseb o přemístění můžeme čerpat cenné informace o dřívější kariéře žadatelů, jelikož většina četníků při zdůvodňování žádosti stručně shrnula svou dosavadní službu.
Například strážmistr Vojtěch Šatra ve své žádosti z 21. listopadu 1938 uvádí, že k četnictvu nastoupil 1. listopadu 1928. Po úspěšném absolvování školy četníků na zkoušku nastoupil 8. července 1929 na četnickou stanici ve Vildštejně (dnes Skalná) v chebském okrese. Odtud byl 15. prosince 1930 převelen na stanici v Schönbachu ve stejném okrese. Na uvedené stanici sloužil až do „Mnichova.“
Po záboru pohraničí Šatra nastoupil na prozatímní četnickou stanici Pořešín v okrese České Budějovice, v praxi však konal službu u družstva Stráže obrany státu ve Smrhově. V listopadu 1938 Šatra požádal o přeložení do okresu Poděbrady, nejlépe na četnickou stanici Žehuň. V žádosti poukázal na svou dřívější službu v pohraničí a na to, že při evakuaci zanechal na Chebsku značnou část svého majetku. Dále svou žádost podpořil oznámením, že hodlá v blízké době založit rodinu.
Docházelo však i k opačným případům, kdy četník žádal nadřízené orgány o zrušení rozkazu k přemístění. Například vrchní strážmistr Bohumil Zeman z Polné v okrese Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod) 27. listopadu 1938 protestoval proti svému přeložení do funkce velitele stanice v Dolní Dobrouči v obvodu četnického oddělení Vysoké Mýto.
Zeman argumentoval tím, že jeho jedenáctiletá dcera navštěvuje první ročník reformního reálného gymnázia v Jihlavě, kam denně dojíždí vlakem z 15 km vzdálené Polné. V okolí Dolní Dobrouče se však nenacházela žádná vhodná střední škola a Zeman z finančních důvodů nemohl dceři platit pobyt na žádné vzdálenější škole, „ač milerád bych jí toto vzdělání, jelikož se dobře učí, umožnil.“
Zeman se navíc domníval, že by si přeložením do Dolní Dobrouče v podstatě pohoršil, jelikož v předchozích pěti letech vedl stanici v sídle okresního soudu, zatímco nyní měl být pouze velitelem venkovské stanice.
Dále Zeman poukázal na skutečnost, že po bývalém veliteli dobroučské stanice vrchním strážmistru Šichovi, přeloženém do Vysokého Mýta, nezůstal volný rodinný byt a s ohledem „na naprostý nedostatek volných bytů není naděje, že se vbrzku vhodný byt uvolní, tudíž bych musel bydleti od rodiny odloučeně.“ V důsledku toho by nebylo možné uvolnit Zemanův služební byt v Polné pro Zemanova nástupce či jiného ženatého četníka, pro jehož rodinu by v budoucnu bylo potřeba zajistit bydlení.
Na základě uvedených důvodů Zeman prosil o „ponechání na dosavadní kmenové stanici“ nebo „o přemístění na stanici, kde jest střední škola.“
Velitel četnického oddělení v Chrudimi, který se měl k Zemanově žádosti vyjádřit, uvedl, že poměry v Dolní Dobrouči nezná, přesto však doporučil, aby Zemské četnické velitelství Zemanovu žádost zamítlo, jelikož dotyčný četník „narazil u politických činitelů.“ Význam této zmínky je dost nejasný, můžeme se pouze domnívat, že se Zeman v Polné dostal do konfliktu s představiteli tamní samosprávy a proto měl být „uklizen“ do jiného obvodu.
Počátkem prosince se Zemské četnické velitelství dotázalo velitele oddělení ve Vysokém Mýtě, na jakou stanici v uvedeném obvodu by bylo možno Zemana přeložit. Tázaný doporučil prozatímní četnickou stanici Budislav, v jejímž okolí se nacházela měšťanská škola v Proseči a střední školy v Poličce a Litomyšli. O místo velitele v Budislavi však projevil zájem i vrchní strážmistr Karel Sich, zástupce velitele stanice Vysoké Mýto. (Zůstává otázkou, zda je tento muž totožný s výše uvedeným „vrchním strážmistrem Šichem“, někdejším velitelem v Dolní Dobrouči.)
Následující vývoj událostí zůstává poněkud nejasný. Zdá se, že Zeman skutečně na nějaký čas nastoupil do Dolní Dobrouče, poté byl 30. prosince vyslán k pohotovostnímu oddílu ve Vysokém Mýtě jako velitel družstva, avšak 9. ledna 1939 znovu nastoupil službu v Dolní Dobrouči. Z dokumentů vysvítá, že Zeman sám požádal o přeložení z Vysokého Mýta, kde nemohl sehnat byt, do Dolní Dobroučce. Již 30. prosince, tedy v den svého převelení do Vysokého Mýta, podepsal Zeman prohlášení, potvrzené čtyřmi svědky, že v případě svého přemístění do Dolní Dobrouče sám uhradí veškeré výlohy. V dokumentech se objevuje i neurčitá zmínka o tom, že se podařilo vyřešit problém se školní docházkou Zemanovy dcery, což zřejmě mělo na Zemanovo jednání určující vliv.
Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, signatury 34241/38 a 34335/38.
Žádné komentáře:
Okomentovat