Hlášení Zemského četnického velitelství pro Slezsko, datované „v Polské Ostravě, dne 17. XII. 1918“ a adresované Ministerstvu vnitra, informuje o potížích se skládáním přísahy četnictva ve Slezsku. Podle výnosu Generálního velitelství četnictva z 9. listopadu 1918 byli na 17. prosinec všichni četníci z obvodu slezského Zemského velitelství svoláni do Polské Ostravy, kde měli v „obecní síni zasedací, v přítomnosti zástupců zemského Národního výboru pro Slezsko“ složit přísahu československému státu.
Krátce před plánovým skládáním přísahy se k zemskému četnickému veliteli majoru Vyčítalovi dostavili čtyři četníci, kteří se jako delegáti zúčastnili pražského shromáždění četnictva 4. prosince.[1] Delegáti prohlásili, že četníci odmítají složit přísahu v daném znění, protože „to jest přísaha vojenská, odporující úmluvám pražským.“ Jelikož zemský velitel nebyl obeznámen s výsledky pražských jednání, volil raději cestu kompromisu a navrhl, aby byl místo přísahy složen pouze formální slib v následujícím znění:
Já podepsaný slibuji, že na svém úředním místě setrvám, že věrně a svědomitě plniti budu své povinnosti a že se vždy podrobím zákonům československé republiky a nařízením jejím... Mými nadřízenými úřady budou jen ty, které mi jako takové označí Zemský Národní výbor pro Slezsko.“
Tímto obecně formulovaným slibem se četníci zavázali k respektování rozkazů československých institucí, ale zároveň byl ponechán prostor pro další úpravu služebních předpisů. Řešení sporných otázek tak bylo prozatím odloženo.
V odpovědi na Vyčítalovo hlášení Generální velitelství 19. prosince 1918 zdůraznilo, že „dle dosud platného zákona jest četnictvo vojensky organizovaný strážný sbor“ a jeho příslušníci mají povinnost „složiti kromě přísahy služební také přísahu vojenskou.“ Všichni četníci v obvodu slezského Zemského velitelství, „vyjímaje četníky národnosti německé, kteří až do urovnání poměrů prozatím do přísahy vzati býti nemusí,“[2] měli neprodleně složit předepsanou přísahu. Kdo by odmítl, měl být propuštěn od četnictva „k náhradnímu vojenskému tělesu“ a zavedeno proti němu trestní řízení.
25. ledna zemský velitel Vyčítal, mezitím povýšený do hodnosti podplukovníka, hlásil do Prahy, že „situace ve Slezsku nedovoluje však v nynější době svolání veškerého mužstva národnosti české ku hromadnému složení vojenské přísahy.“ Důvody byly následující: „Stávky na jednotlivých jámách uhelných, hnutí bolševické na Ostravsku a následkem nevyjasněných politických poměrů v Horním Slezsku a Těšínsku nutná pohotovost.“ Četníci museli být ke složení přísahy předvoláváni po skupinách rozdělených do turnusů podle členění, používaného při povolávání četnictva na cvičné střelby. Realizací tohoto úkolu byli pověřeni velitelé četnických oddělení.
Zda někteří z předvolaných četníků skutečně odmítli složit přísahu, se z dostupných dokumentů nedozvídáme.
Zdroj: Národní archiv, fond Generální velitel četnictva, karton 1.
[1] Od vzniku ČSR se intenzivně diskutovalo o zásadní liberalizaci poměrů u četnictva a došlo i k pokusům o ustavení četnické odborové organizace. (Například u finanční stráže odbory skutečně existovaly.) Tyto iniciativy, jejichž součástí bylo i zmíněné pražské setkání četnických delegátů, se nakonec nesetkaly s úspěchem, jelikož nový zákon o četnictvu z roku 1920 respektoval dosavadní pojetí četnictva jako vojensky organizovaného a apolitického sboru a nepřinesl výraznější změny ohledně sociálního statutu četníků.
[2] Řada státních úředníků (včetně četníků) v národnostně smíšených pohraničních oblastech Československa v té době odmítala skládat jakékoliv služební sliby, dokud nebude mírovou konferencí rozhodnuto, kterému státu sporná území připadnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat