čtvrtek 14. ledna 2010

Plánovaný atentát na prezidenta

8. srpna 1924 obdrželo Zemské četnické velitelství v Praze šokující informaci – chystá se atentát na prezidenta republiky. Okresní četnické velitelství v Českém Brodě hlásilo, že 5. srpna se ve vlaku č. 2222 setkali bývalý úředník Josef Bedrníček, narozený roku 1897 a v minulosti čtyřikrát trestaný za podvody a krádeže, a zedník František Červinka z Chrástu. Tito dva „rozmlouvali po různu nejvíce o kouření ve vlacích v odděleních nekuřáckých,“ až Bedrníček z nenadání prohlásil, že má v úmyslu spáchat útok na prezidenta Masaryka.
Svěřil se i se svým plánem: „Půjdu se soukromou žádostí přímo k němu.. .a oddělám ho.“ Připomněl také útok atentátníka Šoupala na ministra financí Aloise Rašína a prohlásil, že tak jako se o Šoupalovi mluvilo na německobrodsku, on sám se proslaví na českobrodsku. Bedrníček se vychloubal, že vlastní revolver, a ukázal Červinkovi kožené pouzdro na zbraň.
Bedrníček tvrdil, že byl k provedení atentátu vyslán Třetí internacionálou a že se ve vězení seznámil se Šoupalem, s nímž osobně probral detaily plánovaného útoku. Bedrníčkova motivace byla podle jeho údajného vyjádření následující: „Starosta Macháček mu zkazil existenci a ... Bedrníček může zničit republiku, aby udělal ostudu Českému Brodu.“
Dva dny po tomto rozhovoru případ oznámila Červinkova manželka Marie. Okresní četnický velitel v Českém Brodě neprodleně zahájil pátrání po Bedrníčkovi. Následně byla informována všechna okresní četnická velitelství a Policejní ředitelství v Praze. Dále českobrodský četnický velitel učinil udání Okresnímu soudu a Ministerstvu vnitra. 8. srpna večer byl Bedrníček v Praze zatčen.
Celý případ působí poněkud fantaskním dojmem a dá se předpokládat, že v případě Bedrníčkových výroků šlo buďto o opilecké řeči nebo o projev mentální poruchy. Bedrníčkův plán byl bez pochyby dost naivní a amatérský a lze těžko posoudit, zda opravdu měl v úmyslu tento plán realizovat. Z dochovaných záznamů bohužel nevysvítá, zda se Bedrníček s Červinkou znali již z dřívějška a proč byl obsah jejich rozhovoru hlášen četnictvu až po dvou dnech.


Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 337.

Žádné komentáře:

Okomentovat