Četnictvo a stávka v Rossbachu

K problematickým kapitolám dějin československých bezpečnostních složek patří účast četnictva na potlačování dělnických demonstrací v době Velké hospodářské krize. Je nesporné, že ekonomická situace značné části tehdejšího dělnictva byla nezáviděníhodná, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že převážná většina dělnických stávek a manifestací byla organizována komunisty.

A z komunistického hnutí měly tehdejší státní orgány značné (a jak se později ukázalo, oprávněné) obavy. Veřejnost měla v živé paměti trpkou zkušenost československých legií z bojů s ruskými bolševiky v letech 1918-1920. Koncem 20. let se navíc do vedení KSČ dostalo radikální křídlo v čele s Gottwaldem. Tehdejší komunistická propaganda nesmyslně prohlašovala, že západní imperialisté chystají útočnou válku proti sovětskému svazu (což bylo v roce 1929 čistě iluzorní) a Gottwald na parlamentní půdě ostentativně vykřikoval, že hodlá zakroutit krkem buržoazii. Za těchto okolností není divu, že bezpečnostní orgány pociťovaly nedůvěru ke všemu, co jen trochu zavánělo komunismem. Radikální vystupování KSČ tak v praxi dělníkům spíše škodilo než pomáhalo.

Nelze zpochybnit skutečnost, že některé zásahy četnictva proti demonstrantům se neobešly bez násilností, nicméně pravdou je, že většina zásahů proběhla celkem poklidně a že se zakročující četníci často snažili postupovat tak, aby zbytečně nejitřili už tak vyhrocenou situaci. Tak tomu bylo i v níže popsaném případě.

8. srpna 1930 začala v továrně na koberce v Rossbachu stávka, která trvala až do 27. října, kdy se podařilo dojednat kompromis mezi stávkujícími a zaměstnavatelem. Po tuto dobu byl v Rossbachu soustředěn četnický oddíl.

Někteří dělníci v Rossbachu se odmítli připojit ke stávce, nebo po čase od stávkování upustili, mezi nimi i tři bratři Stössovi, kteří vyslovili obavu, že by se mohli stát terčem odplaty ze strany stávkujících. Proto byli denně cestou z práce doprovázeni domů četnickou hlídkou.

15. října 1930 byli Stössovi i se svým četnickým doprovodem, jemuž velel strážmistr Karel Staníček, obstoupeni skupinou zhruba osmdesáti dělníků. Četníkům se podařilo dav uklidnit a přimět stávkující k rozchodu, na místě zůstal pouze jeden muž, který se zdráhal uposlechnout Staníčkovy výzvy k předložení legitimace, nakonec však předložil doklad totožnosti.

Když ostatní stávkující viděli, jak se jejich společník dohaduje s četníkem, patrně usoudili, že dotyčnému hrozí zatčení, a začali se opět srocovat. Staníček musel opět uklidnit dav, přičemž neznámý muž se v nastalém zmatku ztratil, aniž by si vzal od Staníčka zpět své doklady. Až po uklidnění situace měl Staníček možnost si legitimaci prohlédnout a zjistil, že se jedná o průkaz člena Národního shromáždění Karla Haiblika.

Následujícího dne skupina deseti demonstrantů bránila dělníkům ve vstupu do továrny. Na výzvu štábního strážmistra Jana Jiříka se stávkující rozešli, na místě zůstal pouze Haiblik, který tvrdil, že mu četníci předešlého dne ukradli legitimaci. Jiřík se rozhodl předvést Haiblika na četnickou stanici, vzdálenou asi 400 metrů, za účelem ověření totožnosti. Poté si Haiblik s velitelem stanice vše vyjasnil a byl mu vrácen jeho průkaz.

Není bez zajímavosti, že dlouhodobý pobyt v Rossbachu se podepsal na morálce a kázni některých četníků. 24. října 1930 hlásil velitel Četnického oddělení v Chebu štábní kapitán Karel Borský, že četníci z Plzeňska, soustředění v Rossbachu „počínají býti jeden po druhém nemocní,což působí dojem, jako by se jim soustředění v Rossbachu již znechutilo.“ Borského nedůvěra vůči „nemocným“ četníkům byla navíc posílena tím, že se obvykle jednalo o „nemoce podřadného rázu.“ Další hlášené případy onemocnění měly proto být náležitě prověřeny MUDr. Antonínem Uhlíkem.

Borský nařídil veliteli stanice v Rossbachu, aby prověřil, zda není zvýšený počet onemocnění způsoben nevyhovujícím ubytováním či stravou. Dále upozornil, že „nepořádek nastalý v posledních dnech hromadným odchodem onemocnělých trpěti nebudu.“ Pokud některý ze soustředěných četníků chtěl být vystřídán, ať už z osobních nebo služebních důvodů, měl podat písemnou žádost.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 1008.