čtvrtek 17. září 2009

Četnictvo a stávka v Rossbachu

K problematickým kapitolám dějin československých bezpečnostních složek patří účast četnictva na potlačování dělnických demonstrací v době Velké hospodářské krize. Je nesporné, že ekonomická situace značné části tehdejšího dělnictva byla nezáviděníhodná, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že převážná většina dělnických stávek a manifestací byla organizována komunisty.

A z komunistického hnutí měly tehdejší státní orgány značné (a jak se později ukázalo, oprávněné) obavy. Veřejnost měla v živé paměti trpkou zkušenost československých legií z bojů s ruskými bolševiky v letech 1918-1920. Koncem 20. let se navíc do vedení KSČ dostalo radikální křídlo v čele s Gottwaldem. Tehdejší komunistická propaganda nesmyslně prohlašovala, že západní imperialisté chystají útočnou válku proti sovětskému svazu (což bylo v roce 1929 čistě iluzorní) a Gottwald na parlamentní půdě ostentativně vykřikoval, že hodlá zakroutit krkem buržoazii. Za těchto okolností není divu, že bezpečnostní orgány pociťovaly nedůvěru ke všemu, co jen trochu zavánělo komunismem. Radikální vystupování KSČ tak v praxi dělníkům spíše škodilo než pomáhalo.

Nelze zpochybnit skutečnost, že některé zásahy četnictva proti demonstrantům se neobešly bez násilností, nicméně pravdou je, že většina zásahů proběhla celkem poklidně a že se zakročující četníci často snažili postupovat tak, aby zbytečně nejitřili už tak vyhrocenou situaci. Tak tomu bylo i v níže popsaném případě.

8. srpna 1930 začala v továrně na koberce v Rossbachu stávka, která trvala až do 27. října, kdy se podařilo dojednat kompromis mezi stávkujícími a zaměstnavatelem. Po tuto dobu byl v Rossbachu soustředěn četnický oddíl.

Někteří dělníci v Rossbachu se odmítli připojit ke stávce, nebo po čase od stávkování upustili, mezi nimi i tři bratři Stössovi, kteří vyslovili obavu, že by se mohli stát terčem odplaty ze strany stávkujících. Proto byli denně cestou z práce doprovázeni domů četnickou hlídkou.

15. října 1930 byli Stössovi i se svým četnickým doprovodem, jemuž velel strážmistr Karel Staníček, obstoupeni skupinou zhruba osmdesáti dělníků. Četníkům se podařilo dav uklidnit a přimět stávkující k rozchodu, na místě zůstal pouze jeden muž, který se zdráhal uposlechnout Staníčkovy výzvy k předložení legitimace, nakonec však předložil doklad totožnosti.

Když ostatní stávkující viděli, jak se jejich společník dohaduje s četníkem, patrně usoudili, že dotyčnému hrozí zatčení, a začali se opět srocovat. Staníček musel opět uklidnit dav, přičemž neznámý muž se v nastalém zmatku ztratil, aniž by si vzal od Staníčka zpět své doklady. Až po uklidnění situace měl Staníček možnost si legitimaci prohlédnout a zjistil, že se jedná o průkaz člena Národního shromáždění Karla Haiblika.

Následujícího dne skupina deseti demonstrantů bránila dělníkům ve vstupu do továrny. Na výzvu štábního strážmistra Jana Jiříka se stávkující rozešli, na místě zůstal pouze Haiblik, který tvrdil, že mu četníci předešlého dne ukradli legitimaci. Jiřík se rozhodl předvést Haiblika na četnickou stanici, vzdálenou asi 400 metrů, za účelem ověření totožnosti. Poté si Haiblik s velitelem stanice vše vyjasnil a byl mu vrácen jeho průkaz.

Není bez zajímavosti, že dlouhodobý pobyt v Rossbachu se podepsal na morálce a kázni některých četníků. 24. října 1930 hlásil velitel Četnického oddělení v Chebu štábní kapitán Karel Borský, že četníci z Plzeňska, soustředění v Rossbachu „počínají býti jeden po druhém nemocní,což působí dojem, jako by se jim soustředění v Rossbachu již znechutilo.“ Borského nedůvěra vůči „nemocným“ četníkům byla navíc posílena tím, že se obvykle jednalo o „nemoce podřadného rázu.“ Další hlášené případy onemocnění měly proto být náležitě prověřeny MUDr. Antonínem Uhlíkem.

Borský nařídil veliteli stanice v Rossbachu, aby prověřil, zda není zvýšený počet onemocnění způsoben nevyhovujícím ubytováním či stravou. Dále upozornil, že „nepořádek nastalý v posledních dnech hromadným odchodem onemocnělých trpěti nebudu.“ Pokud některý ze soustředěných četníků chtěl být vystřídán, ať už z osobních nebo služebních důvodů, měl podat písemnou žádost.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton 1008.

5 komentářů:

  1. Ahoj Ondro,
    mužeš mi vysvětlit následující větu: "Je nesporné, že ekonomická situace značné části tehdejšího dělnictva byla nezáviděníhodná, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že převážná většina dělnických stávek a manifestací byla organizována komunisty." Především poslední část "na druhou stranu...". Když řeknu: hodně pršelo, proto zmokl, vím, co si můžu pod tím představit, ale jak se liší sociálistická a komunistická stávka ve 30. letech 20. století? Když se řekne komunistický koláč má to něco asociovat?
    Děkuji,
    Kuba Huška

    OdpovědětSmazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  3. Domnívám se, že význam oné věty je dostatečně objasněn v následujících odstavcích. Chci tím říct to, že v té době panovaly vážné obavy z komunismu (kvůli kterým západní politici zpočátku přehlíželi rostoucí hrozbu nacismu) a že na všechny akce, které organizovala KSČ, hleděly státní orgány s větším despektem než na akce sociálních demokratů nebo národních socialistů. KSČ patřila ke stranám, které bezpečností orgány považovaly za extrémistické, a proto byla činnosti této strany věnována zvýšená pozornost. Nic jiného jsem tím říct nechtěl.

    OdpovědětSmazat
  4. Chtěl jsem jenom poznamenat, že trošičku předbíháš vývoj v Československu, tak v komunistické hnutí. Píšeš: "A z komunistického hnutí měly tehdejší státní orgány značné (a jak se později ukázalo, oprávněné) obavy" Nebo píšeš: "Tehdejší komunistická propaganda nesmyslně prohlašovala" nebo "což bylo v roce 1929 čistě iluzorní" - zda se mi nešťastné použíti slov "nesmyslně" či "iluzorní". Působí to na mě jako by ses snažil delegimizitovat jednání "komunistů(a sympatizatů)". Je to pak stejný postup, který užívala komunistická historiografie. Já by ti poradil jednu věc, nebuď při psání svých článků tak angažovaný. Nebuď při studiu 30. let ovlivněn poválečných vývojem, to je úplně jiná doba a situace. Historici často trpí problém tvz. "Po bitvě je každý generál". Oni "vím" jako to dopadlo a čemu to "vedlo". To je vše co jsem ti chtěl říct. Jinak je článek zajímavý. Zdar, Kuba

    OdpovědětSmazat
  5. Zdravím do Göttingenu!
    Ona ta logika "Po bitvě je každý generál" je podle mě do značné míry ospravedlnitelná. Právě proto, že historik popisuje události s odstupem, může je posuzovat z širšího hlediska, může se zamýšlet nejen nad jejich průběhem, ale také nad jejich příčinami a (chtěnými i nechtěnými) důsledky.
    Samozřejmě, že někteří historici (a ještě častěji publicisté)zacházejí příliš daleko, uchylují se k pochybným hypotézám nebo se nechávají příliš ovlivnit svými politickými názory.

    Nicméně pokud o nějakém záměru (ať už se jedná o záměr Gottwaldův, Masarykův nebo třeba Tutanchámonův) napíši, že byl iluzorní, nevidím v tomto vyjádření nic politicky angažovaného, jde pouze o konstatování, že daný záměr byl v konkrétní době a konkrétních podmínkách neproveditelný nebo proveditelný jen obtížně.

    Nemám potřebu delegitimizovat meziválečné komunistické hnutí - o jeho dějinách, o jeho prostředcích a cílích bylo napsáno dost na to, aby si každý mohl utvořit vlastní názor.

    Chtěl jsem pouze vysvětlit, že popsané aktivity KSČ tuto stranu diskreditovaly v očích vládnoucích kruhů.

    OdpovědětSmazat