10. června 1920 v 9 hodin dopoledne vyrazil dozorce finanční stráže František Hovorka z Dolního Dvořiště na běžnou obchůzku podél státní hranice. Podle plánu se měl vrátit kolem druhé odpolední. Ve 4 hodiny však byl Hovorka stále pryč. Naddozorce Karel Hanl proto nechal svému podřízenému na stole vzkaz, „by opozděný návrat ospravedlnil“ a sám se vydal na pochůzku.
Po půl hodině chůze Hanl spatřil v křoví v na rakouské straně hranice ležící postavu, v níž záhy poznal Hovorku. V domnění, že dozorce usnul, jej Hanl zatáhl za nohu, v důsledku čehož se bezvládné tělo mírně posunulo. Až nyní Hanl poznal, že Hovorka je mrtev.
Naddozorce finanční stráže neprodleně informoval četnickou stanici v Dolním Dvořišti, odkud se na místo činu vydali vrchní strážmistr Gustav Fischer, závodčí Štěpán Žáček a četník na zkoušku František Jachek. Trojici strážců zákona doprovázel obvodní lékař Julius Frisch.
Ten po zběžném ohledání těla označil za příčinu smrti střelnou ránu do srdce. V bezprostřední blízkosti těla se nacházela Hovorkova puška typu Werndl. Na nebožtíkově těle byla pohozena jeho soukromá korespondence, kterou vrah patrně z nějakého důvodu prohledal. V levé kapse kabátu se našly dvě patrony do pušky. (Nedostatek munice pro služební zbraně představoval v této době poměrně běžný jev, příslušníci finanční stráže někdy chodili do služby vybaveni jediným nábojem do pušky.) V Hovorkově vestě četníci našli hodinky. Oproti tomu u mrtvého nebyly nalezeny žádné peníze. Pár kroků od těla ležel Hovorkův služební sešit „a místo ono činilo dojem, že před tím na něm někdo seděl.“
Jelikož mezi objevením těla a příchodem četníků skupina zvědavců pošlapala okolí, nepodařilo se identifikovat stopy pachatele. Byly však objeveny dva kousky látky, jeden z vojenského pláště a jeden z kamaší. Zhruba 18 kroků od mrtvoly, na československé straně hranic, nalezl vrchní strážmistr Gustav Fischer místo, kde byla podupána tráva. Dost možná se jednalo o úkryt střelce.
Při pitvě vyšlo najevo, že Hovorku zasáhly celkem tři kulky, z toho jedna do stehna. Četníci z Dolního Dvořiště zahájili mezitím výslechy spolupracovníků zavražděného. Cenné svědectví podal dozorce finanční stráže Josef Kutnohorský, podle něhož u sebe Hovorka kromě věcí, jež se našly na místě činu, obvykle nosil ještě notýsek, v němž měl založeno 300 korun. Ani notes, ani peníze, však četníci na místě činu neobjevili.
Vyšetřovatelé pátrali i v okolí místa, kde došlo k vraždě, a podařilo se jim zjistit několik svědků, kteří kolem jedenácté hodiny slyšeli výstřely. Někteří dokonce uvedli, že šlo o rány z revolveru. Pokud pachatel použil revolver, vysvětlovalo by se tím, proč se v blízkosti těla nenašly vystřelené nábojnice.
Jistá Terezie Šimková z Wulovic uvedla, že kolem deváté potkala na silnici z rakouského Freistadtu asi dvacetiletého mladíka, jehož oděv odpovídal kouskům látky, nalezeným na místě činu. Popis se hodil na freistadtského studenta Viléma Ottu, již několikrát vyšetřovaného finanční stráží kvůli různým podvodům. Existovalo tudíž podezření, že se Otto chtěl příslušníkům finanční stráže z Dolního Dvořiště pomstít, nebo byl náhodně překvapen Hovorkou při pokusu o pašování a rozhodl se použít zbraň.
Vrchní strážmistr Fischer 12. června seznámil s výsledky dosavadního pátrání své rakouské kolegy, konkrétně revierinspektora Karla Schöneckera z Leopoldschlagu, revierinspektora Rudlofa Schwarce a rayoninspektora Jana Straku z Freistadtu. Následoval výslech Viléma Otty, který se hájil tím, že v se době vraždy připravoval ve svém bytě na zkoušku z dějepisu a zeměpisu, což potvrdil Ottův spolubydlící i jeho bytná. Poté prý Otto obědval v tzv. válečné kuchyni a odpoledne strávil při partii karet se spolužáky. I tuto část Ottova alibi podpořily svědecké výpovědi.
Člověk, který se z počátku jevil jako hlavní podezřelý, tedy patrně neměl s vraždou nic společného. Vrchní strážmistr Fischer v hlášení pro Zemské četnické velitelství neopomněl uvést i takový detail, že mladík, jehož popsala svědkyně Šimková, nosil „zelený plyšový klobouk se štětkou,“ podobný klobouk však Otto nevlastnil.
Poté, co freistadtský student vypadl ze seznamu podezřelých, zaměřili se vyšetřovatelé jiným směrem. Rakouské četnictvo začalo prověřovat známé pašeráky. Zda k obdobnému kroku sáhly i československé bezpečnostní orgány, bohužel z archivních materiálů nevyplývá. Pokud ano, zůstala tato snaha bez výsledku.
Na závěr vyšetřovacího spisu Gustav Fischer uvedl, že „pátrání bude pokračováno a kladný výsledek ihned oznámen.“ K tomu však bohužel nedošlo. Vražda zůstala nevyšetřena.
Více než desetiletí po Hovorkově tragické smrti, v lednu 1931 se však tehdejší velitel četnické stanice v Dolním Dvořišti praporčík Roman Lamka rozhodl tento starý případ znovu otevřít, jelikož shledal určité nejasnosti ve Fischerově zprávě. Jednalo se především o formulaci „po rozhalení kabátu a vesty, byla shledána střelná rána.“ Nebylo tudíž jasné, zda kulka prošla kabátem, nebo zda měl Hovorka v okamžiku své smrti rozepnutý kabát, který pachatel po činu zapnul. Kromě toho z Fischerova hlášení nevyplývalo, jestli byla oběť zabita výstřelem zepředu či ze zálohy. Navíc zůstávala nezodpovězena otázka, proč byla u mrtvoly pohozena soukromá korespondence.
Proto se Lamka 22. ledna vydal do rakouského Leopoldschlagu, aby prostudoval vyšetřovací protokoly tamního četnictva. Na místě však „shledal, že spis obsahuje povšechně totéž, co spisy zdejší stanice.“
Oficiální vyšetřování tedy skončilo neúspěchem, z paměti místních obyvatel však Hovorkova záhadná smrt nezmizela. Mezi staršími usedlíky se po dlouhá léta tradovalo, že za druhé světové války se jakýsi Rakušan v hostinci chlubil, že Hovorku zastřelil, protože tento udržoval poměr s jeho ženou. O pravdivosti uvedené historky můžeme zajisté spekulovat, nicméně nelze jí upřít jistou logiku. Pokud pachatel jednal ze žárlivosti, vysvětlilo by se tím, proč po činu prohledal korespondenci oběti – mohl pátrat po milostných dopisech. I odcizený Hovorkův zápisník třeba obsahoval jisté citlivé informace.
Naproti tomu loupežný motiv se jeví jako nepříliš pravděpodobný, neboť vrah nesebral mrtvému hodinky. Ostatně pokud by někdo chtěl vraždit kvůli majetku, proč by útočil zrovna na ozbrojeného muže, který se mohl bránit? Loupežný vrah by si pravděpodobně našel snáze přemožitelnou oběť.
Varianta, že by Hovorku zastřelil pašerák, kterého dozorce finanční stráže přistihl při pokusu o přechod hranic, se jeví jako nepříliš reálná. Pašerák by neměl důvod mrtvého prohledat, leda by ho chtěl okrást. V tom případě by ale nejspíš odnesl i hodinky.
Nelze ani vyloučit, že se jednalo o čin šílence. Nejpravděpodobnější příčinou vraždy ovšem zůstává osobní msta.
Zdroj: Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, kart. 408, sign. 1762/31.
Žádné komentáře:
Okomentovat