Pistole, nebo karabina?

V meziválečné éře představovala hlavní zbraň četnictva opakovací puška, resp. karabina, postupně byly ovšem do výzbroje zaváděny i samonabíjecí (v dobové terminologii "opakovací") pistole. Na podzim 1925 Ministerstvo vnitra nařídilo generálnímu veliteli četnictva Karlu Vyčítalovi

zaujmout písemné stanovisko k zamýšlenému přezbrojení.

Dotyčný ve své odpovědi uvedl: “Nedávná minulost poučuje nás, že byly opakovací pistolí sváděny vítězné pouliční a guerrilové boje proti pravidelnému vojsku, moderní puškou-opakovačkou vyzbrojenému”. Z tohoto důvodu Vyčítal doporučil vybavit každou četnickou stanici dvěma či třemi pistolemi.

To s sebou samozřejmě neslo nutnost úpravy předpisů. Vyčítal si uvědomoval, že stanovit jasná pravidla pro to, ke kterému služebnímu úkonu použít karabinu nebo pistoli, nelze, a že vždy bude záležet především na schopnosti četníka zhodnotit situaci. Zdůraznil ovšem, že užití pistole by mělo být povoleno pouze za denního světla, a zároveň doporučil zavést kurzy střelby z pistole.

Generál si vyžádal i názory zemských velitelů. Bohuslav Knobloch v Praze souhlasil za předpokladu, že ve výzbroji zůstanou i karabiny s bodáky, jelikož ty v některých situacích umožňovaly rychlejší reakci na nenadálý útok. Moravský velitel Alois Jirka zavedení pistolí uvítal, ovšem s podotknutím, že by zásadně neměly být používány při potlačování demonstrací a za jejich užití ponese vždy odpovědnost velitel stanice.

Nevhodnost pistole při nepokojích si uvědomoval i Josef Šustr ve Slezsku. Ten také prosazoval vydání samonabíjecích zbraní výhradně starším a osvědčeným četníkům, pro které by tak pistole zároveň představovala i určité vyznamenání a v očích veřejnosti by jasně odlišila zkušeného četníka od nováčka. Lépe než poloautomatická pistole by se dle Šustra hodil revolver amerického typu.

Josef Hammer zaslal z Bratislavy memorandum, v němž upozornil na nevhodnost karabin při domovních prohlídkách a dalších úkonech, podotkl ale, že během služby u polního četnictva se mu puška vždy osvědčila nejlépe a že jedině karabina s nasazeným bodlem dokáže zjednat potřebný respekt mezi obyvatelstvem, zejména v prostředí, jež není četníkům příliš nakloněno. Pistole tedy měla sloužit pouze jako doplněk, samotné pistole mohly podle Hammerova mínění najít uplatnění jedině v městském prostředí v oblastech, kde panovaly konsolidované bezpečnostní poměry, nikoliv však na venkově a v pohraničí.

Obdobně i velitel podkarpatoruského četnictva Vladimír Putna se vyslovil, že samostatně lze pistoli nosit jen při drobných asistenčních a vyšetřovacích úkonech, zatímco při běžné obchůzkové službě musí zůstat hlavní zbraní karabina. V tomto duchu nakonec vyzněly i nové předpisy.

Zdroj: Národní archiv, generální velitel četnictva, karton 18.