Žádost o zřízení četnické stanice

V době zhoršující se situace v československo-německém pohraničí koncem 30. let obdržely bezpečnostní orgány určité množství žádostí o zřízení nových četnických stanic v pohraničí. Kupříkladu 13. dubna 1938 požádal Místní odbor Národní jednoty severočeské v Königswerthu Ministerstvo vnitra o zřízení prozatímní četnické stanice v uvedené obci. Žádost byla odůvodněna napjatou politickou situací v Königswerthu, ležícím v obvodu četnické stanice Falknov nad Ohří, která spadala do kompetence četnického oddělení Karlovy Vary.
Zemské četnické velitelství v Praze 6. května nařídilo, aby velitel četnického oddělení v Karlových Varech přezkoumal odůvodněnost žádosti. Zemské velitelství rovnou prohlásilo, že vzhledem k nedostatku prostředků by mohla být nová stanice zřízena pouze za předpokladu, že by potřebný personál dodalo karlovarské četnické oddělení.
Pokud by se zřízení stanice v Königswerthu jevilo jako nezbytné, měl karlovarský četnický velitel ke svému hlášení připojit „náčrtek, vyhotovený na průsvitném papíře, kde by byly zakresleny veškeré obvody sousedních četnických stanic.“ Dále měly být uvedeny „rozměry služebních obvodů a počet obyvatel.“ Karlovarský četnický velitel měl rovněž zjistit, je-li v Königswerthu zaveden telefon, případně zda by obec byla ochotna uhradit jeho zavedení.
Ve své odpovědi z 18. května velitel karlovarského oddělení informoval nadřízené orgány, že přednosta falknovského okresního úřadu se vyjádřil, že obdobně napjaté poměry jako v Königswerthu panují v celém okrese a neexistuje tudíž žádný důvod, aby byla právě v Königswerthu vytvořena nová četnická stanice, tím spíše, že celková bezpečnostní situace v dotyčné obci není nijak závažná. Přednosta okresního úřadu se domníval, že by bylo vhodnější personálně posílit četnickou stanici ve Falknově, do jejíhož obvodu Königswerth náležel. Na falknovské stanici v uvedené době chyběli dva muži oproti systematizovanému stavu.
Velitel četnického oddělení v Karlových Varech se vyjádřil, že přeložení četníků z jiných stanic do Königswerthu není možné, jelikož jednotlivé četnické stanice v okrese nedisponují dostatečným množstvím lidských zdrojů. Jelikož nově zřízený policejní úřad ve Falknově měl od 15. června převzít dohled nad bezpečnostní ve městě, očekávalo se, že četnictvo ve falknovském okrese, které navíc mělo být brzy posíleno přeložením pohotovostního oddílu z Chebu, bude mít více času a prostředků na to, aby zajistilo bezpečnost v Königswerthu i dalších částech okresu.
Z uvedených důvodů velitel karlovarského oddělení označil zřízení nové četnické stanice za zbytečné. Major Dolanský ze Zemského četnického velitelství na základě obdržených informací doporučil zamítnutí žádosti Národní jednoty severočeské, načež byl spis, věnovaný této záležitosti, ke dni 28. května 1938 odložen ad acta.

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha, signatura 3819/38

Přípravy na válku

V odborné literatuře bylo již vícekrát popsáno, jakým způsobem se československé ozbrojené složky připravovaly na hrozící konflikt s nacistickým Německem. Mnozí příslušníci bezpečnostního aparátu však podnikali různá individuální opatření, která jim měla usnadnit jejich situaci v případě války.
Hlavním projevem tohoto trendu v řadách četnictva bylo podávání žádostí o povolení nosit osobní zbraň. Podobné žádosti si četníci pochopitelně podávali již dříve. Tyto žádosti se týkaly jak pistolí pro osobní obranu (které byly často souhrnně označovány jako „browning“), tak loveckých a sportovních zbraní. Vlastnictví loveckých pušek bylo obvykle povolováno pouze služebně starším četníkům, jelikož panovaly obavy, že mladší příslušníci četnictva by mohli pro svou loveckou vášeň zanedbávat služební povinnosti.
Během jara a léta roku 1938 však podávání žádostí o nošení „pistolí pod zákonitou délku“ nabylo doslova masových rozměrů. V řadě případů si příslušníci jednotlivých četnických útvarů podávali tyto žádosti hromadně. Například 2. května 1938 jedenáct četníků od chebského pohotovostního oddílu žádalo Zemské četnické velitelství v Praze, aby jim bylo umožněno nosit pistole pro osobní ochranu. 8. května podalo obdobné žádosti i sedm pracovníků chebské „pátračky,“ jejichž žádosti se ovšem netýkaly pouze pistolí, ale také loveckých pušek a flobertek. Zdá se tedy, že někteří četníci využili situace k tomu, aby si opatřili povolení na zbraně, které již dříve ilegálně vlastnili.
Ze září 1938 se dochovalo několik žádostí bývalých četníků, kteří si přáli, aby jim byly uznány vojenské hodnosti, odpovídající jejich dřívějším hodnostem u četnictva. Pisatelé žádostí byli patrně mimo jiné motivováni skutečností, že by v případě války s Německem byli nejspíše povoláni do armády. Za zmínku stojí fakt, že mezi žadateli byl i bývalý četník německé národnosti z Heřmanova Městce.
Vzhledem k probíhajícímu henleinovskému povstání a komplikované mezinárodně-politické situaci se úřady nehodlaly těmito záležitostmi, které se za daných okolností jevily jako vcelku marginální, zabývat. Ministerstvo národní obrany doporučilo žadatelům, aby své žádosti podali znovu, „až opět nastanou normální poměry.“

Zdroj: Národní archiv Praha, fond Zemské četnické velitelství Praha.